Šalebnou svět měrou věci měří
Šalebnou svět měrou věci měří a dle ní své blaho upřádá, lid pak všechen šalbám jeho věří. Onen zlato, stříbro ustřádá, o bohatství pravém málo tuše; tento z poživ štěstí zakládá. Domýšlivá zas mní tamto duše, do všech pravd že vešla svatyně, a tu má se k pravdě boží hluše. V důstojnosti onen výšině přesahati mínil všechny hvězdy, v propastné však skonal hlubině. V jakékoli dá se člověk jezdy, jakékoli stezky podniká, šalbou svou jej zasahá svět vezdy. Proto mudřec řídiť navyká do jistého loď svou do přístavu, jenž se šalbám světa zamyká: přístav ten jest — píle Čistých mravů. (Sš.). c) Slohy čtyřveršové jsou nejoblíbenější. Osnujíť se i na základě časomíry i na zá- kladě přízvuku. Z časoměrných nejdůleži- tější jsou tyto: ?) Sloha sapphická. Vz Sapphický. ß) Sloha asklepiadejsko-glyko- nická skládá se ze tří veršův asklepiadej- ských a zauzluje se glykonickým. Vz Askle- piades, Glykonický. Čí to jméno slaví v rozložitém poli, kdež bystrý se Dunaj, Pád i Labe pění? proč dvakrát paterý národový jazyk hymny prozpěvuje k nebi? (Jg.). y) Sloha asklepiadejsko-ferekraticko-gly- konická skládá se ze dvou veršův asklepia- dej8kých, ferekratického a glykonického. Vz tyto verše. I vkroč volně nyní, vládkyně pravdivá, do svého kde nový chrámu ti dán oblouk, a plaš ve hněvu vážném metlou modly cizí smělou. (Koll.). ?) Sloha alkaická skládá se ze dvou veršův alkaických, nadměrného čtyřstopého iambu a zavírá se veršem logaoedickýra. Vz tyto verše. Tak rázně nikdy heslovaný nebyl dávných na kolbách štít pochycen rukou, nikdy za krásnějším se mužný pluk znamením nehrnul do bitvy. (Č.). Slohy čtyřveršové zosnované na základě prízvuku jsou rhythmu buď trochejského neb iambického, někdy i daktylického, a mohou verše kolika koli stop obsahovati a rýmy všeho způsobu. Mužně hlediž pravdě v čelo, i když tě chce znepokojit: byť i srdce krvácelo, pravda je též umí zhojiť. (Jbl.). Nechť nám otesali strastní dnové poslední kvetoucí ratolesť; z lípy vyrážejí větve nové, zdráv když jenom kořen jest. (Vc). d) Jsou i slohy o pěti, šesti, sedmi, de- víti a více verších, přerozličné i rhythmem i rýmy, pro něž není názvů zvláštních: Okolo lesa pole lán, hoj jede, jede z lesa pán, na vraném bujném jede koni, vesele podkovičky zvoní, jede sám a sám. (Er.). O hvězdo mořská, matko milosti! ve sváru živlů mír svůj rozhosti, a zažeň vichrů divý sněm nebeských očí pokynem, o hvězdo mořská! (Svat. Čech.). Laštovička lítá, lítá, a vesnu k nám vítá: krásná záře v ranní páře vede mladý den pudíc plachý sen. Doma, v poli jen šveholí, pěje, slyš i slyš: „Já jsem vstala, posnídala, a ty ještě spíš ?" (Hanka).