Šuhaj
Šuhaj, šohaj, e, šuhajec, jce, šuhajek, jka, šuhajík, a, šuhajíček, Čku, šuhaječek, čka, šuhajček, čka, šuhajčok, a, m., šuha- jičko, šuhajko, šohajenko, a, m., na Mor. a Slov. —jinoch, junák, der Bursch, Junge. Jüngling. Slovo neslovanské dle Mz. 338. Je šuhaj ubohý, nemá jen dvě nohy. Bern. Dryčný š. = lepý, štíhlý, sličný mladík. Mor. Šd. A pase šohaj koně na hójezdské do- lině ; Nadešel ju Janek, nádobný (schmuck) šuhajek; Přijede tam šuhaj oplaviť koníčky; A to sa tam bělá postelka vystlaná, leží tam šohajek, hlava porubaná; Nadešli tam přívozníčka, přešvarného šohajíčka; Dybys měla na tisíce, nebudeš ty pannú více a já jenom dva grýcary, přece budu šohoj švárný; Na tom hrobě udělal křížeček, že tam leží švárný šohajíček, porubaný, posekaný; Z jed- nej strany za Dunajem vadil se žid se šu- hajem; Jakú oni zvádu mali (měli)? Oba k jednej chodívali; Hezký šohajínek, bylo mu Martínek; Nechoď tam šohaju, rády ťa nemajú; Helelo, belelo, ztratil šohaj péro a já sem ho našla, jak sem husy pásla (po- zbyla sem panenství); Přišel tatík domů: Šohaju, co ti je? Sš. Ps. 81., 101., 103.. 122., 164., 167., 185., 188., 224., 239., 242., 253., 261., 287. (Tč.). Ostrá šabla šohaj ovi krásnej svedčí než okovy. Slov. ps. (Šd.). Nech si každý šuhaj svoju roveň hladá; Šuhaj krásny aka ruža, rovný ako jedla a mocný ako dub. Mt. S. Vz Mysl, Nátoň, Návratníček. — Š. = švihák, svihlík, der Schwindler. — S. = milenec, der Amant, Liebhaber, Geliebte. Koll. Já bych ich (košule) válela na zlatém válečku s tebú, šohajíčku; Její černé oči se lóčí, že jsó oklamány od šohaja v noci; Šohaj z vojny jede s hlavú porubanú: zavaž mi ju milá, naši nepoznajú; Dybych si vy- brala z tisíca jednoho, nedostanu přece šu- hajíčka svého; Plačó vone (ony), plačó, šuhajo, vo tebe, že sme se dostali daleko vod sebe; Šuhajek falešné pojede na vojno; Požčaj (půjč) mně šohaju, požčaj mně no- žíčku, nech já si vyřežu šňůrku ze srdečka; Falešný šohaju, falešná tvá láska, nebudu ti věřit, až bude ohláška; A u Šaratic nade dvorem točí se šuhaj s vraném koněm, pa- nenka je ráda, vrata mu votvírá; Pod há- jíčkem zelená se víčka, jak odvykne děvča šohajícka?; Hralo děvče s brablenečkem; a to nebyl brableneček, to byl hezký šuha- ječek; A můj milý šohajínku, má maměnka kázala, dyž ty přindeš pod okénko, abych tebe zahnala; Měla sem já šohajíčka, černé oči, bílé líčka, byl to, Bože, šohajko, cho- díval za mnú daleko; Na čo je ti, šohajenko, žena, keď ty němáš zimoviska doma?; Ne- choď švárný šuhaj ke mně, a mia bolí srdce ve mně, keď ťa čujem u dverí, nesmím ti jít otevřít. Sš. P. 88., 89., 123., 130., 210., 220., 221., 278., 304., 553., 631., 643., 681., 796. (Tč.).