Člověk
Člověk = čelov?kb; čelo = c?lb integer, v?kb robur, tedy čelov?kb. = integrum robur habens, čerstvou sílu mající. A. Potebnja. Vz Mkl. aL. 63. Dle Zimmera č. = ein Spross, Angehöriger des Stammes; dle Pechánka č. = tvor vynikající, pohlížející k nebesům; dle Gb. = masculus infans, masculus homo, později vůbec homo. Vz o tom v List. filol. IV. 158.—159. Cf. Mkl. Etym. 36. Člověkové. Hus I. 436. O č. vz Kram. Slov. 78.—80. Č. stavu rytířského. Václ. II. Nechte toho, milý člověče!; Co tu chceš, č-če!; Mluv, č-če! guter Freund!; S tím člověkem nic není, mit dem lasst sich nichts thun, nicht handeln usw. Dch. V celé vsi nezůstal ani človíček doma. Sá. Snáze pod sluncem býti ptákem nebeským než člověkem. Mtc. 1. K měření budu potřebovať tyčí a nějakého č-ka (dělníka). Us. Zkr. Č. jest plod času v času se rodící i mroucí. Koll. II. 262. Č. líný zdali žije? Za živa ten mře a hnije. Jhl. To je omáčka č. (rozmazlenec). Rr. Sb. Čtyři konšele a dva č-ky obecné; To své svědectvie vyslovili před dvěma člověky obecnými; A při tom byli tři dobré č-ky (dobří č-ci), kterýmž jest hodno věřiti; Uručil jsem jej čtyřmi č-ky; Pět č-kův usadlých atd. NB. Tč. 23., 32., 49., 152., 165. Zabil cepy tři č-ky. Pč. 36., 45. Bób stvořil č-ky. Hus II. 347. Mladý č. Alx. A ten č. Kristus jest Buoh. St. Kn. š. 19. Z Boha č. (dobrý). Us. Sd. Strom se podpírá o strom a č. o č-ka Hkl Hleď více, co jest v č-ku, než na č-ku. Sb. uč. Každý č. se rodí, ale ne každý se mezi lidi hodí. Který č. se narodil a neumřel ? (Každý z nás). Který č. může jiným život prodloužiti? (Krejčí). Us. Brt., Tč. Vz více o č-ku v Frč. 400., Schd. II. 385., KP. I. 7. — Č. vzhledem na mravný stav Antoš dělal celého č-ka.. Sá Ves. r. 43. Jaký věk, taký 6. Šd. exc. — Č. = svědek na svatbě. Pa- cholek hodlaje se ženiti naptá si někerého súseda za č-ka. Na Podluží. Brt. L. N. II. 65 — Č. = manžel. Můj č. není doma U Pot- štyna. Ibl. Můj č. brzy zemřel. U Nechanic. Kšť — Č. Smluvili se o všecky nevole a za jednoho č-ka se snesli. V. — Č. = pod- daný. Vz Pal. Rdh. J. 178., Dal. 94, Kn. rož. čl. 209., 218. Zabil č-ka páně Polomcova; Pán š. = č. páně. NB. Tč. 91. a j. Že její návodem pobráno jeho dvěma č-koma do- bytek malý i velký. Půh. II. 9. Jest-liť páně dědina, člověkť jest boží. Št. Kn. š. 119. (159). Předstoupil přede urne N., č. můj Faukn. 111. Propouštím ze vší poddanosti a člověčenství Krištofa Tyfesina, člověka poddáného svého, aby on svobodný byl a kohož by se jemu líbilo a zdálo, aby sobě za pna vzal. 1587. Nách. 336. — Cf. S. N. O lidech poddaných (a cizých a mladých) vz Jir. Zř. zem. 447., 689.