Tchoř
Tchoř, v obec. mluvě schoř, e, m., mladý t. = tchoře, ete, tchořátko, a, n., der junge Iltis. T. místo dchoř od dBch ve dchnouti v nadchnouti. T., foetorius putorius, der Iltis. Vz Frč. 390., Schd. II. 398., KP. III. 348., S. N. Strsl. tbhorb ze dbh-orB, felis, eig. Iltis, od dBch v dBhnąti, spirare (lit. dusu, dusti, graviter spiritum ducere). Příp. -orjB. Mkl. aL. 143., B. 92. Tchoře stříleti, lapati; vnada, pasť, klopec, síť, honba na tchoře. Šp. Smrdí jako t. Us. Páchne co t. Bázlivý jako t. Us. Páchne tchořem; Smrdí pýchou jako t. Č. Je na hochy (stará panna) jako t. na drůbeř. U Litomšl. Dš. Mám já muža maličkýho, schořa se bojí, a dycky doma pro schořa v kótě si stojí; Měla žena muža, on se schořa bál, po štyry neděle doma nelíhal; Přijde-li ten schoř, do pytla mne vlož; Zašiju si jé (jej) do měcha a dám jé pod hnůj; odpočívej mój možičko, schořa se nebůj. Sš. P. 666. (Tč. ). — T. = člověk smradlavý, der Stinker. Ty schoři! Pk., Ntk. Není nic než tchoř smrdutý (jen smradí). Č. — T. = člověk bázlivý, zajíc, der Furchtsame. Doma lev, na vojně t. L., C. Vz Bojacnosť. — T. = úškrabek, der Schwänzelpfennig. Udělati tchoře (praví mlatci, když na mlatě pánu kradou. Také to obilí, které selka n. děti sedlákovi bez vědomí hospodářova prodají a peníze str- žené podrží). Vzal, koupil tchoře (kradené věci). Bs. Jg.