Týž
Týž, táž, též = tentýž (ten samý) z t + ji + ž, ta+ja+ž, to+je+ž, ebenderselbe. Slo- váci mají jen tenže, ten jistý, ten samý. Ht. Týž skloňuje se podlé Nový, jen že se ž n. že přivěšuje: gt, téhož, též, téhož, dat. témuž, též, témuž atd., pl. nom. tíž, též, táž, gt. týchž atd. Vz strany skloňování také i tentýž. Bž. 154. Týž klade se jen tam, kde lid užívá: ten samý; tedy často chybně m.: on, ten. Mladý muž hledá služby. Týž (m.: on) zná dobře jazyk český a ně- mecký. Bs., Brt. S. 3. vyd. 33. Nazýváme tělo schopným kmitu, když téhož (m.: jeho) molekuly nárazem zevním přicházejí v ur- čité pohyby. Brt. Cf. Ten, On. Šp. také: V tomž pořádku m.: v témž. Četl jsem tuž knihu šp. m.: touž. Slov týž a tentýž se užívá, když se mluví o jednostejnosti, to- tožnosti, identitě věcí a jich způsobův. Bůh jest vždy týž. Št. A totéž vyznal Vít. Svěd. Ten, který stvořil srdce jednoho každého z nich, tentýž spatřuje všecky skutky jejich. Br. Jeden a tentýž duch to vše působí. Br. Jednu a touž řeč mluviti; též smysliti; rovně též (na též) mysliti; v témž blátě vězíš; doma týmiž právy se řídili. V. V touž hodinu. D. Synové jeho též učinili. Flav. Jeden a týž úřad držel. V. Týmž způsobem. Us. A tomu jsem též v paměť uvedl. NB. Tč. Že týž den, jda za ním z téhož roku, přišel k zahradě... NB. Tč. 108. A téhož i Jiřík soukup žádá. NB. Tč. 136. Tehdy přišel týž muž. Br. Tys vždy tentýž. Týž se stal nález i k témuž listu, jakož svrchu psáno stojí; Byv u téhož pána jako já; Pohoní Jana Kosu týmž právě póhonem a o též peníze; Táž Elška týmž právě póho- nem k témuž listu a z týchž peněz pohoní Levu z Náchoda; Jsúci téhož otce dci a též mateře. Půh. I. 312., 360., II. 25., 105., 130. (Tč. ). Vidúci rúcho krásné chce mieti též; Příklad dal sem vám, aby i vy též či- nili; Protož móž býti, že otec bude viece zavázán synu, než syn otci a zase též (um- gekehrt); Učí nás též učiniti, když die..; Všichni z též země týmž obyčejem od Adama pošli jsme, všichni týmž povětřím i týmž nebeským zpravením živi jsme, všichni k té- muž otci nebeskému túž psotú poražení voláme; A ty žáku, uč se pro též; Též diem o dobrých farářích; A nám dal pří- klad, abychom též učinili; Aby ukázal, že všecko též tělo jest; Vzal-li co, aby vrátil též aneb tolikéž; Neb též by chtěl mieti od svých dětí, by je měl; Též jest i o na- ději; Nenieť to divná věc, že jedna a táž věc někdy mnohými jmény se jmenuje. Hus I. 124., 139., 152., 315., 317., 448., II. 67., 89., 156., 288., 373., 421., III. 47. (Tč. ). Opět též činí. BO. Pro toho, jenž česť rozdává, téhož se zase dostává. Prov. D. Cf. Ten samý, Tentýž. — Poznam. V témž smyslu užívá se i jmen: jeden, jedna, jedno; jedno- stejný. Jedno jsme ty a já. Br. Duše vždy jednostejné podstaty jest. Mudr. Mně jest vše jedno. V. (Zk. ). — Týž i týž = týtýž. Týž i týž (opět a opět) navracujíce se. Br. Avšak týž i týž ji (slávu) divy a zázraky zjevovati ráčil. Br. II. 668. b.