Uhoniti
Uhoniti, uhoň, ně (íc), il, ěn, ění; uhá- něti, ěl, ěn a ín, ění; uhnati, uženu, žeň, hnal, án, ání; uhonívati, uhnávati, uhání- vati = pryč hnáti, weg-, forttreiben, weg-, zutreiben suchen; honě ujíti, treibend zu- rücklegen, forttreiben; hnáti moci, im Stande sein zu treiben, ertreiben, dostihnouti, nach- setzen, nachjagen, einholen; lovem dostati, chytiti, uloviti, uštvati, erjagen; lapiti, er- haschen; hnáním unaviti, utýrati, müde jagen, übertreiben, überjagen; honem běžeti, weg- eilen; dorážeti, angreifen, losgehen. Jg. — abs. Pastýř uhnal (= dále hnal), než jsem krávy napojila. Us. Šd. Ten uhání (běží), co může. Us. — co, koho. Dnes tři mile uženu. Us. U. koně. D. Uženeš-li pak ten dobytek (budeš s to, abys jej hnal)? Us. Bycha, bys se běžením přetrhl, neuhoníš. Prov. Uhonil dva zajíce. Už ho celého uho- nili. Us. Šd. Já celé stádo sám uženu. Us. Uhnal mě (řečí přinutil), že sem mu tele prodala. Us. u Kunv. Msk. Uhonil je (= do- honil). Bl. Co kdo uhnal (vydobyl). Kom. Uhonili biskupa. Dač. I. 57. Chtě káče la- piti, uhonil lysku. Prov. Mám úmysl táhnouti na ta místa, kdež bychom něco u. mohli. Arch. III. 384. Byl by laciněji koupil, kdyby ho byli neuháněli (při dražbě naň nepřiha- zovali). U Kr. Hradce. Kšť. — co před kým: dobytek před nepřítelem. Ros. — (co, koho) na čem, na kom. Na koni uháněti (ujížděti). D. Ani na koňoch neradi uháňujú. Dbš. 50. Uháněla jako na větrném koni. Sá. Co na chudých uhoní (lapí). Reš. Kníže na cestě uhonili (postihli, dohonili). Háj. — koho v co: v tenata. Rad. zv. — kde. Sokol v povětří ptáky uhání. Ms. pr. pr. — co, koho čím. Lišku liškou uhnuti (chytrosti proti chytrosti užívati). D. Kravou zajíce neuhoníš Us. Chůzí vlka uhoniti. V. My si té chyby ani nevšimli a oni na ni pořád ukazují a nás tím uhánějí. Us. Čer- mák. — koho s kým: zajíce se psem u. Us. — na koho = dorážeti. Bez přestání na ně uháněli. Dvě. kron. — si, komu co, čeho z čeho (proč) = honě dostati, auf-, erjagen; něco sobě způsobiti, na sebe uvaliti, utržiti, sich zuziehen, verursachen, erwischen. U. sobě nemoc (utržiti), rýmu, zimnici, souchotiny, škodu, neštěstí, D., ránu, V., kořist, Aesop., závrať, Kom., dítě. Sych. Z frejování uhoníš si nemocí. Us. Kdo sobě pro groš hladu užene, ani dvěma ho nevy- žene. Prov. A já chováni doma takového psíčka, co on mně uhoní každého zajíčka. Sš. P. 691. Sebrance si uhonila (nemanželské dítě). Reš. U-la si to někde ve světě. Us. Šd. U-nil si dobré oko u hospodyně. Ehr. Posměch sobě uhoní. Rvač. — jak. Někoho do smrti uhnati. Bern., Šm. Proudem uhá- něti. Dch. Uhání jako švec na trh. Us. Šd. Uháněl rychloletem. Světz. 1871. Uhání jako na větrném koni. Sá. — kam. Zaspalo děvče, nevyhnalo krav, huhnal (uhnal) hí (jí) pastéř pod zelené háj. Sš. P. 541. — kudy. Iason přes hory doly uhání. Us. Dch. — se = uběhati se, sich müde laufen. D. — se čím: během, cestou. Us. — Na Slov. u. se = bráníti se, čemu; muchám, zlodějům, sich wehren. Bern. — se před koho: před soudce (honiti se). Bern.