Uslyšeti
Uslyšeti (zastr. uslyšati), 3. pl. -ší, slyš, šel, en, ení (zastr. šal, šán, šání), uslyšovati = slyše poníti, hören, vernehmen; vyslyšeti, erhören. Jg. U Moravky ve Slez. říkají u. m.: učiti. Tč. — abs. Žádostiv jsem usly- šeti, jakou tomu barvičku dáte. Sych. Usly- šíme, co as otec váš řekne. Us. Dch. Když (člověk) spravedlivě prosí u Boha, vždy bude uslyšen. Hus I. 308. (II. 83., II. 379. ). Kdo mluví, co chce, uslyší, co by nerád. Prov. — co: novinu, Vrat., ozvěnu, Sych., prosbu (vyslyšeti). V. Lazar kvik jich usly- šel; Prosil Boha přemilého, by mu vrátil zdraví jeho, a pán Bůh ho hned uslyšel, Valentínek zdraví došel; Nevěsta ho usly- šela, hned jim oknem vyskočila; Jak ho milá u-la, hned mu dvéřa odevřela. Sš. P. 21., 28., 83., 112. (Tč. ). Tě prosíme, uslyš nás. Us. Šd. U-la hlas z nebe zvučéc. Zj. (Bž. 133. ). Mají jeho prositi a on je má u. Arch. II. 101. Abyste ráčili u. a naplniti jeho žádosť a vůli. Pal. Dj. III. 3. 273. To Ezechiáš u-šav obrátil se k Hospodinu. Pass. 4. (Hý). Známo činíme tiemto listem obecně přede všemi, ktož jej uzřie neb čtúc uslyšie, že... 1464. Páni to u-šíc chtí spravedlivě nalézti; U-še dsky i listy; Táhne se na dsky a když ty uslyší, chce podlé toho odpoví- dati. Půh. I. 308., II. 321., 325. (Tč. ). Když sem křik uslyšel, i vyběhnu ven....; Tu řeč člověk jeden uslyšav řekl mu. NB. Tč. 105., 242. I u-šal ho pán Buoh, že svátky přikázal světiti; Uslyšili tě, získals bratra svého; U. modlitbu; Ktož u-ší hlas jeho přikázánie. Hus I. 134., 240., 309., II. 4. (Tč. ). — koho. Uslyšal mě Bóh. Ž. wit. 4. 2. — co kde. Neb tě u-ší (Bůh) v svém chrámě modlícieho. Hus I. 304. Uslyšel za sebou chřest. Har. — o čem. O chlastu tam nic neuslyšíte. Kram. — o čem kde. Uslyšeli o tom buď doma buď na cestě. Sš. Sk. 170. — koho v čem (vyslyšeti). Uslyš nás v ponížené prosbě naší. Br. A pán Bůh ho v tom uslyšel. Sš. P. 28. Ve všem jsi uslyšána. Dr. v. 102. Uslyš mě v malej prosbě. GR. — koho na čem. Na tom je uslyším (vyslyším). Výb. I. Knieže na tom ji uslyšel. Pass. 538. Na tom ho Bůh ihned uslyšel. Pass. mus. 361. — že. Uslyšel, že jsem nemocen. Us. Uslyše... že. Rkk. — kam. Jak po třetí zavolala, matka na dvůr uslyšela. Sš. P. 192. — proč. Modléce se neroďte mnoho mluviti mnějíce, by mnoho- mluvením byli uslyšáni. Hus I. 306. Přisáhl Herodes král, aby u-šal dievku, své ženimy dceru, pro tanec. Ib. I. 105. — koho za koho. Kriste uslyš za nás volené své ctné panny. 1642. (List. fil. 1877. 211. ). — jak. Jestli po větříčku svou matičku u-ším. Er. P. 323. — o čem. U-la o Ježíšovi. BR. III. 151. — co od koho. Uslyšel jsem od něho, že... Jg. A uslyšev to od něho šel sem do jizdby po meč. NB. Tě. 251. Za Kristem proto šli, aby od něho o věcech života věčného uslyšeli. Sš. J. 33. To usly- šav ciesař ot nie křiče velmi neochotně. Kat. 2946.