Uvařiti
Uvařiti, il, en, ení, kochen, abkochen. V. — abs. Dyž uvaříš, bude uvařeno (je mi to jednako). Us. Brt. — co. Hu hu húkše, mama vaří lukše, až uvaří, také dá, Janíček se napapá. Sš. P. 508. Každý blázen kaši uvaří, když je krupice a máslo. Pk. — co komu: oběd. Us. Co jste si tam u-li, to si sněste sami. Dch. — co, se kde: v hrnci, na krbu. Us. Polívku při maličkém polínku u. Er. P. 351. — co v čem. Uvař mu ho v teplém mléce. Er. P. 477. — co komu k čemu, nač. Uvař mu ho k sní- daníčku; Uvař něco k obědu. Sš. Ps. 168., 676. Uvař mi ju (hlavu) na večeru. Dbš. Sl. pov. I. 82. — kdy. O svatbě se musil ten ptáček uvařit. Kn. poh. 173. — čeho nač: hrachu na oběd. Us. Brt. — co z čeho. Us. — se. Co se doma uvaří, má se doma snísti. Us. Vtáčok sa uvaril a čo sa komu došlo oblíznúť, na tom musel prestať. Dbš. Sl. pov. I. 230. — co jak: na kyselo. Us.