1. Veselý
1. Veselý; vesel, a, o (vz strany skloňo- vání Přídavné jméno) = plný radosti, spo- kojené mysli, fröhlich, froh, lustig, munter, aufgeweckt, aufgeräumt, freudig, vergnügt. Veselu, veselým býti; Čechové, když se jim jísti chce, nebývají veseli. V. V. muž, mysl, Us., srdce. Bern. Člověk v-lé mysli; V. a čilý; V. hodovník; Z míry v-!ý; Vesel a dobré mysli; Ten je v-lá kopa. Us. Dch. Jeho bratia bez starosti, čo sa v svete robí, jedli, pili a boli veseli; Ale som veselý, že som zdravý. Dbš. Sl. pov. I. 311., 409. Buďte tu babičky v-lé, už vám to letečko neseme. Let. sl. II. 145. Šel sem hned s v-lým s-rd- cem. Pís. Veselá hlavěnka, veseléší srdce, přindi k nám synečku, přeju ti velice. Čes. mor. ps. 67. A já jim zaspievám tým v-lým vtákom. Sl. ps. 223. Ma nevidíte do roka veselú. Sl. ps. Šf. II. 46. Raduj se duše a buď vesela, tvého zde bydla je chvilka malá; Byla sem veselá, jak bych nebyla, dy sem sobě nasela maděranečke do zahra- dečke, abe se mně ujala; Buďte panny ve- selý, mládenci só lacení, pět a dvacet za půl jabka a padesát za celý. Sš. P. 73., 629., 689. (Tč. ). Zřídka v-lý se smutným se vespolek snese. Na Slov. Tč. Nic nenie lepšieho nežli veselu byti. Jir. exc. Pakli se dopustil hřiechu a již sě kál, tehdy opět jest vesel, že jest ho ostal. Hus I. 247. Na lékaře nemyslí, kdo jest veselé mysli. Č. M. Veselá mysl půl zdraví, celé tele půl krávy. Prov. Č. Proč bych neměl vesel býti, když mi jasné slunko svítí. Us. Šd. Mezi vese- lými zakrnělý nebuď, aniž však rozsápaně (rozpustile, nemírně) veselý. Kom. Když se pán směje, celý dvůr veselý. Koll. Ne každý vesel, kdo zpívá. Ros. Veselý na cestě to- vařiš za dobrý kočár stojí. Č. — čeho. Ižádný neby veseleji jeho příště nežli Voli- van. St. skl. — z čeho. Jel. Z vítězství. Háj. My jsme z toho v-li. Brt. Ps. 196. Jest v. z vítězství. Dch. Veselý je z vína člo- věk, nišť na bídu nedbá. Na Slov. Tč. — čím. Tkadl. Tím hrdinú možem veseli býti. Dal. 79. Vesel tiem budu, když se zlým nebudeš. Kšch. 1. Vesel tiem buď. Št. Bra- čislav tú válkú poče vesel býti. Dal. 106. Že Tristram přišel, tím byl vesel. St. skl. IV. 44. (Alexandr) tiem poče vesel býti. Alx. V. 363. Pokušením synové boží mají v-li býti; Vesel jest hřiechem svým i ci- ziem. Hus I. 377., II. 311. III. 248. — v čem. V marnosti. Št. kn. š. 36. Aby si také byli veseli v duchu byvše zamúceni pro své hřiechy. Hus II. 108. — čemu. Téj řeči běchu všichni veseli. St. skl. — přes ně- koho: šp. místo: posmívati, vysmívati se komu; vz Smích. Kmp. — V. = veselosť ukazující, äusserlich lustig, heiter, fröhlich. V. vzhled, pohled, D., obyčej, Bern., tvář, povaha, hlas, křik, dobytek, osení. Us. V. nálada. Dch. Zpíval si veselou (písničku). Brt. Veselú, mamičko, veselú jizbu máš, pokad mne, mamičko, doma máš. Sš. P. 481., Sl. ps. 363. V-lými šprýmy zakrýval úmysly své. Pal. Dj. IV. 2. 506. Na plném břichu veselá hlava. Prov. Tč. — V. = ve- selosť činící, libý, příjemný, erlustigend, er- freuend, lustig, fröhlich, angenehm, lieblich. V. hra, háj, poselství, den (šťastný), V., ná- pitek, Kom., hudba, veselou zahráti, léto, Us., hody, život, Ros., trávníky. Jel. Ne- pochybuji, že vás rovně tak veselo jako mne. Brt. S. 3. vd. 35. Vesela buď jemu mluva má. Ž. wit. 103. 34. V-lo, bydliti v hromadie. Ž. wit. 105. 1. V. neděle, vz Neděle. Mládí se rádo strojí do vesela (do jasných barev); Veselé kousky provozo- vati; Býti ve veselé míře. Dch. Je zde tak v-lo, že by tu mohli mrtvi tancovať. Sk. U mamičky býval život veseličký, jak sem se vydala, starosť mi nastala. Na Ostrav. Tč.