Vlasť
Vlasť, i, vlastka, vlastička, y, vlastice, e (zastr. vlastec), f. V. od vlad (vlád-nu), vlad + ť, vlasť, d před ť v s. — V. znamená slov. = mocnosť, vládu, die Gewalt, Macht. D., Kat. 1804., 1843. U Čechů = místo n. země, kde něco ve své vládě máme: země otcovská, otčina, das Vaterland, die Vaterstadt, Hei- mat, der Geburtsort. V. V. jest země, k níž hned od narození co obyvatelé náležíme. Ku př. Dobrovského vlasť byla země uherská, Děrmet jeho otčina a Horšův Týn v Čech. domov jeho. Šk. Vz Otčina, Domov. V., že ji za své vlastnictví máme n. za to, čím máme sami vládnouti. Gb. Do vlasti se na- vrátiti; vlasti někoho zbaviti; z v. vyhnati; v-i své a země statečně zastávati, brániti, hájiti; pro v. bojovati. V. Z v-ti vypověděti. Reš. V-i zbaveným býti. Us. Nesmí býti ve své v-ti. V. Vně, kromě v-i býti. Reš. V-i se odpřisahnouti. Reš. Pro v. hrdla složiti. Kom. Jedná se (jde, běží) o dobro v-i; v. zbouřiti; v-i se zpronevěřiti; k obraně v-i se hrnouti; v. válkami v pustotu obrátiti. Sych. Láska k vlasti. D. Úctu dej cizině, lásku v-i. Š a Ž. Kdo ve vlasti žiješ, žij a jednej pro vlasť. Rb. Moje srdce ako v l'ade, lebo moju vlasť opúšťam a v cudzi kraj nohy púšťam. Dbš. Obyč. 97. Nevděčný je, kdo na svú v. lahko zapomíná; I kde Tatra strmá čučí, i kde vlna Labom hučí, vlasť je slo- vanská. Na Slov. Tč. V. svoja každému milá. Na Ostrav. Tč. Taký člověk potupení získá, který cizí mravy do své vlasti vtíská. Na Mor. Tč. Jak miluješ ty v., an jazyka sobě nevážíš? S bratry tě a vlastí on jediný spo- juje. Starý vršov. Každý život svůj oběto- vati povinen jest, když na v. vrahem zhoub- ným udeřeno. Kmp. Č. 80., 129. V. občanům ne méně drahá veždy býti má jako děti. Ib. 151. (Šd. ). Měsíc točí se kol země, se zemí pak kolem slunce; srdce tvé se toč kol vlasti a tak s vlastí kolem tvůrce. Jbl. Své vlasti neznaje běh, ty-li jsi Čech? Dch. Se vším jsem spokojen, co Bohu ke cti, vlasti k prospěchu. Shakesp. Tč. Volati k svatým, jenž jsú v nebeské vlasti. Arch. III. 223. Jedna toliko v. Turn. V. nebeského královstvie neujímá lásky, ale přispářie. Hus I. 129. Láska k vlasti tvé proudí v žilách tobě, nabyla jsi jí v lůnu matky své, ssála jsi ji spolu s mlékem mateřským; Pamatuj sestro, abys každého ctila, kdo pro vlasť pracuje perem, zbraní anebo pluhem. Čtení v Brně 1867. III. 188. Ti, kdož jsou daleko od své vlasti, mnohých těžkostí okoušeti musejí: tak i my od vlasti jsouce vzdáleni všecko trpělivě neseme, avšak k své vlasti chvátáme. BR. II. 599. b. (V mládeži) v. svou naděj chová. Kká. Td. 74. Živ buď vlasti, přá- telům, vzdají česť tvým popelům. Pk. Proti své krvi bojuje, kdo svou v. nemiluje. Lb. Přátelství jest bohatému milosť, chudému důchod, vyhnanci vlasť. Prov. Tč. Ctnostného vlastí jest celý svět. Us. Tč. Svá v. kaž- dému nejmilejší a mně má; Ve vlasti ne- najde hudec přítele. Č. Strany přísloví vz ještě Jazyk. — V. = sbor, gens. Vz Ž. wit, vyd. Gb. 264., BO. — V. = krajina, země, das Land, die Landschaft, der Gau, Staat. Z jiné vlasti (cizozemec). V. Rozličných vlastí lidé. Pulk. Přijíti z dalekých vlastí. Us. Kuhlajevna uslyše, že vlasti na záchodě, v siech že vlastech luda mnoho žive. Rkk. 45. V. babylonská. BO. Vhoru na konie, s koni za vrahy přese vsie vlasti. Rkk. Bystro spěcháše, ot muže k mužu, ot silna k silnu po všickej vlasti. Rkk. 7. A nikdy i v jednej strasti neostavíš žádné vlasti; Daj jim milé požehnánie, abychu šli do svých vlastí bez bolesti i bez strasti. Hr. rk. 137., 361. — V. u rostlin = ona krajina, v kteréž rostlina která doma jest, das Vater- land. Rejže má obyt v bahnech, ale vlasť v Indii. Rostl. — V. = oddělení, das Reich. Církev bojující má 3 vlasti. Ctib. — V. = podíl, der Theil, Antheil. Ž. wit. 257