Vlček
Vlček, čka, m. = malý vlk, ein kleiner Wolf. V. Proto vlčka bijí, aby se starý vtípil. Jg., C. Vlčka po chodu poznáš. Prov. Hš. Prosím ća vlčku, vrać mi ju, lebo mia doma zabijú; Paslach (pásla jsem) husky na lesku (nebo: nade vśu), vzal mi vlček naj- lepšu. Hš. P. 543., 730. — V. = postranní prut na stromě, vlče, vlk, der Nebenschoss, Nebenzweig, der Wasserschoss. Trip. — V. = mlíčný zub, der Milchzahn. Řezání vlčků n. zoubkův. V. — V. = osná stolice, ku př. na šindel, die Schneidebank. Vz Stolice. — Vlčkové (kteří po obilí běhají, větrové ve psí dni). V. Vlčkové běhají po poli, po obilí (když klasové obilní váním větru vlnky dělají). Č. Cf. Sbtk. 25. — V. = nádorec tvrdý, halva, v pletivě aneb ve žlázce kožní schovaný, ratheroma, die Balg-, Sackge- schwulst. Ja. V. medovatý, jikrnatý, lojo- vatý, slaninovatý, na hubě (svalek), na klapce. Ja. Vz S. N. — V. = malá vosa mouchy chytající. Na Mor. — V. = zvono- vitá síť k lapání koroptví, das Glockengarn. Šp. — V. = prohlubeň ve stěně lodní, ve které veslo leží, veslují-li. Vz Svláčka. — V., osob. jm. V. Jan B. Jos. (Vlčkovský), spisov., naroz. 1805. Vz S. N., Sb. H. 1. 305., Tf. H. 1. 176. — V. Václav, český spisovatel, redaktor a vydavatel Osvěty atd. Vz S N., Šb. H. 1. 305., Tf. H. 1. 137., 140., 142., 170. — V. z Čenova Václ., spi- sov. a vojevůdce. Vz S. N., Šb. H. 1. 305., Sbn. 833-, Jir. H. 1. II. 321. O jiných V. vz v Tk. (v rejstřících). Blk. Kfsk. 1449. — V. z Dobré Zemice a z Hulčína, jméno starožitné rodiny slezské. Vz S. N. — V., Wltschek, samota u Bernardic.