Vojna
Vojna, vojnička, y, f. = boj, válka, od vi (víti, vázati i. e. přemoženého). Hš. Der Krieg. Vz Válka. Vojna domácí, V., v cizí zemi, Us., obhajná. Kom. V. výbojná či offen- sivní, obranná či defensivní. NA. III. 78. V. žab a myší, batrachomyomachia. Dch. Stará vojna (vz Opilý). V-nu volati; na v-ně zůstati, umříti, padnouti, zahynouti V. Jest vojna; strhla se v. Us. K v-ně se chystati, strojiti; v-nu vypověděti, provolati; na v-nu vstáti, se odebrati. D. Na v-ě zajatý. Vrat. Vstachu k vojně. Rkk. Na vojnu jeti, táhnouti, jíti; v-nu vésti. Ros. V-ny výtržníkům a mor- déřům neprospívají; K vojnám stavové nu- tkáni býti nemají. Vz Zř. zem. Jir. C. 43., A. 29. Vojnu počíti, začíti, pozdvihnouti. Us. Má se k v-ně. Šm. Neiď na vojničku na bielom koníčku. Lipa 358. Vezme si ša- bličku, pôjde na vojničku; Podaj, milá, tu šabličku, ta já idem na vojničku. Sl. ps. 63. Nepřestávali vojny troubiti, až ji stroubili časem svým. Brt. 8. 20. Jede synek do vojny, zatočil sa sedumkráte na vraném koni. Čes. mor. ps. 259. Dyž do vojny při- jeli, na holú zem si lehli; Bude vojna, bude, kdo pak na ňu půjde; ? Král na vojnu za- volal, sedláček se zastaral: koho na tu vojnu dam ? syna žádného němam; A císař pán proti němu, budú držet spolu vojnu; Mám koně vraného, zostra kovaného; sedla bych na něho, jela bych na vojno; Moravčí vojáci, to só hodní páni, jak vojnu začali, na Boha volali; Byla vojna, byla, byla patalia, bylo za Moravú krvi po kolena; Bude v., bude mor, pudó na ňo chlapci z hor, pudó na ňo železňáci (hamerníci); Pracho (-u) není hani zrnka, to bude v. velká; Jiříkovščí chlapci, v. pominula, na ňu nepůjdete. Sš. P. 80., 87., 107., 173., 444., 591., 593., 683., 716. (Tč. ). Do vojny jela, šavle neměla. Ps. mor. Jak do vojny dojela, tři sta mužů srazila. Brt. P. 68. Obnovena stará nařízení o vo- lání na vojny; Doléháno naň, aby volal také na vojnu. Pal. Dj. IV. 2. 376., V. 2. 273. A také na nich znám, že již na ty vojny mnozí duokladuov nemají; Kněz Be- dřich nynie mi vzkázal, žeby onna strana volali na vojnu; Slyším, že netajně mluvie, že nynie p. Jiřík i oni s svú stranú vojnu na mě volají. Arch. I. 229., IV. 26., 403. Dřiev ve třech dnech na vojnu vstaniechu. Dal. 32. Vojnu na Prusy učini; Z vojny se vrátiti. Dal. 147., 153. Vojna po zemi i po moři. Vod. Dobře se těm správcům v. na pikarty hodila. Bart. Alexandr na vojnu se s mocí zdviže; Když se na vojnu vybra. Alx. V. v. 404., 376. (HP. 10. ). Na vojnu vstáti, jeti. Alx. Pro niž se v. stala Řekóm s Trojí. Alx. Špatný pokoj lepší než dobrá v.; V. slavná lepší než hanebný pokoje. Hš. I v dobré vojně chleba se nedostává. Č. M. 363. Kůň vášnivý, zbraň tupá, ručnice ne- trefná zle poslouží vojně. Pk. Po vojně udatných mnoho. Lb. V nejkrutší vojně a v největší nouzi přítele poznáš; Přítele poznáš ve vojně a v nouzi; V. se penězi vydržuje, vojna se z krve raduje. Tč. Bez jednoho vojáka bude v.; Kde v. vládne, bratrstvo slábne; Vojna o Boha nedbá, ani pána nezná. Šd. Vojna k pokoji pracuje; Z vojny vzniká oheň. Mor. Tč. Ani na vojne všetkých nepobijú. Mt. S. I. 126. V. bez šrámů není; V. nebývá každému hojna, ale jen někomu; Vojna pro jednoho kojná, pro druhého chrt, pro třetího smrť; Co ve vojně nepřítel nedobral, dobírá přítel; V. se dá dobře slyšeti, ale těžko viděti. Č. Zřídka v. bývá komu hojna. Rb. Vz Štědrý. Kdo doma dojídá, na vojně ho nezastřelí (nezabijou). Jg. — V. = stav vojenský. Na v-ně býti; na vojnu se dostati, vzíti, za- psati, odvésti, Us., se dáti, se nehoditi, jíti, najímati, Sych., bráti; z v-ny přijíti. Us. Ona má dukáty, z vojny mě vyplatí; Proč pak mě tak slaboučkého na vojnu vzali? Ces. mor. ps. 228, 263. Jedna sestra bratra měla, do vojny ho dat mosela; Snad ho voda vzala, lebo na vojno šil; Aby Janoška do vojny dostala; Ze musíme na vojnu na pěší; Páni, vojenščí páni, nač sty vy mia na vojnu vzali?; Maměnka s tatínkem pla- kale, dež mě na to vojno chetale (chytali); Na tej vojně, tam je hojně, dajú koníčka pod šohajíčka, to je dobře; Vyplaťte mě z vojny, néni dobře na ní; A sám se dám na vojnu. Sš. P. 173., 223., 567., 569., 572., 577., 591., 595., 598. (Tč. ). Tenkráte ještě chytali na vojnu. Brt. Kerý je bohatý, z vojny se vyplatí a já su chudobný, mo- sím ít do vojny; Šohajíček švarný, na roz- mysli stojí, má-li sa oženit, hoja! lebo na v-nu jít; Co vy páni myslíte, že mne na vojnu chytíte?; Sama královna cedulenku psala, abych synečka z tej vojny dostala; Neplač, milá, o mě, že su na tej vojně; Ale já ťa věrně nemiluju, já mám svého ve vojně; Přesedla k němo, šeptala jemo: Můj zlaté Josifko. nechoď na vojno. Brt. P. 18., 63., 66., 70., 88., 91., 112. (Šd. ). Já za jinou nepůjdu, rači se dám na vojnu. Ps. slez. Šd. Když jsi se dal na vojnu, bojuj. Lb. Chromota ho od vojny osvobodila. Sych. Vzal na vojnu (= dal se sám na vojnu). Mor. Šd. Když syneček na vojnu vzal, své panence přikazoval. Sš. P. 113. Dybych ho nutil, on by se rmútil, vzal by na vojnu. Ib. 408. Vzali sme na vojnu z dobré vůle. Ib. 588