Vystáti
Vystáti, stojím, vystůj, vystoje (íc), stál, ání; vystávati = stoje vydržeti, vytrvati, stehend ausdauern, die ganze Zeit durch- stehen; vytrpěti, snésti, přestáti, aushalten, überstehen, leiden, ertragen, ausstehen, er- leiden, erstehen. To jsme vystáli! Odpo- věď: Měli jste si sednout. Na Zlínsku. Brt. — co, koho: pokutu, Jg., nemoc, zimu, smrť, Ros., neřesti, neštěstí, těžkosti, V., trpkou práci, Kom., při (vyhráti), Vš., dluh (zaplatiti), Šm., pole (stádem na něm se pa- soucím vyhnojiti). Šp. Když sú roky vy- stáli. VI. 7. ř. 308. Že nebylo by mu možné tu slotu v.; Aby to vše déleji v. mohl; Když takoví zločincové právo své vystojí. Skl. II. 82., 83., 246. Nemohu ho v. D. Nemohu to vystáti, jest prý šp., ale srovnej před- cházející. Že jsou všichni společně při sobě zavřeli to obležení, jak dlouho živi a ducha v sobě jmíti budou, v. Sl. Uh. I. 27. To nemohu vystáti. K tomu odpovídají: Šak sedíš, tak to vyseď. Na Zlínsku. Brt. Vz Soujmenný. V. muky, bolesti, Us., důlek (říkají, když někdo někde stoje dlouho hovoří), Us. Kšá., úkory, útrapy, protiven- ství. Sš. Kdyby tu ti dva učnia tři roky vystáli (vytrvali); Vyznáváme, že u pořád- ného mistra se vyučil a své tři roky vystál. Sl. let. V. 59., VI. 153. On svůj vandr vy- stál a se dokonale prokázal, pročež za mistra přijat jest. Pam. Val. Mez. 205. Bože môj, otče môj! čo je ten svět zmotaný! čo vy- stojí, čo vystojí ubohý poddaný. Slov. ps. Tč. Uctite rodičov, že aj o vás mnohé vy- stojá starosti. Dbš. Obyč. 21. Co sem už vystala a ešče vystojim, ešče se, synečku, tvej maměnky bojim; Která panenka ne- platívá, ať do hospody nechodívá, nemužó ju chlapci vestát (vystát), radši be mohla duma zuostat. Sš. P. 386., 719. Hrozný hlad trpěli a vystáli; Mnoho vystáli. Dač. I. 172., 207. Když již póhon vystojíš, hleď toho pilně, neopraví-li sobě póvod roku po vzdání súdu do dvú nedělí. Vš. Jir. 126. — čeho. Již vystál svého (mnoho). Ros. — čemu. Všem bídám musíme vystáti. Jg. — Plk. — co čím. Mnoho tam vystál zlým nakládá- ním. Dch. Pole stádem vystáti (vyhnojiti). Jg. — jak. Všecky odpornosti hrdinskou myslí snášeti a vystáti. V. — co kde, kdy: na cestě, na světě. Ml. Tieto nebožata veľa vystály při mrchavej macoche. Dbš. Sl. pov. 230. Co ten člověk vystojí na tom světě! Us. Tč. Já ten šat na sobě nevystojím. Us. Dch. Radši se može doma vyspať, než na muzice nohy vystáť (netančiti). Na Vsacku. Vck. — komu na kom. Vystávali co komu na kom (= má-li někdo co proti komu), právo jest před rukama každému. Arch. 1520. Jak to řekla, tak v tom slově vystála (slovu dostála). Us. Vk. Mistrovský syn jeden rok pořádně má v tejže službě vystáti. Sl. let. V. 62. — co od koho. Bože! co my od nich vystojíme! Us. Šd. — se. Čo sa vystojím, to je už ani nevypo- vedaná vec. Mt. S. 1. 104. Víno nové se nepije, dokad se vystojí. Mor. Tč. Pivo, víno se vystálo (vyčistilo). Kůň se vystál (stáním si odpočinul).