Zastihnouti
Zastihnouti (zastihnouti, V.), hnul a hl, ut, utí a tižen, ení; zastihati, zastihovati = postihnouti, najíti, nalézti, napadnouti, an- treffen, finden; dohoniti, einholen ; zaskočiti, in den Weg treten, eingreifen. Jg. — abs. Něčeho nechati tak, jak bylo zastiženo, etwas in statu quo belassen. J. tr. —koho. Z-hlo ho neštěstí. Dch. Odjeďme odtud dříve, než nás pomsta boží zastihne. Us. Tč. Podź, synečku, podž, zastihla mě noc. Na Ostrav. Tč. Už ho nezastihne (nedohoní). Us. — koho kde: doma. D., Ros., Jestliže by kto na statku byl půhonem zastižen. Zříz. Ferd. Z-hl ho u souseda. Us. Z. koho na řepě (při skutku). Mus., Bl. 297. Z. ně- koho ve hrachu. Us. Zloděje při krádeži, Us. Tč., někoho při přechovávání něčeho. Dch. Nedrž mi posla dlúho, aby mě ještě doma zastihl. Arch. IV. 9. Jestliže by koho půhon doma nezastihl a on ze země byl. Vl. zř. 94. Noc zastihla ho v pustých ho- rách. Dbš. Sl. pov. II. 50. — koho v čem: v hříších, Štelc., v krádeži, D., ve lži. Us. Ženu v skutku cizoložném z., Er., v cizo- ložství s někým. Dač. I. 48. — koho od- kud. Čechové Lipníky od hradu zastihli (zaskočili). Háj. — kdy: při skutku. Smrť jej zastihla v Italii r. 1183. Ddk. IV. 42.— jak. Kohož spravedlnosť božie zastihne bez pokánie, tam věčný pláč očima bude. Hus III. 149. — koho s kým. Z-hl svou ženu s Zdenkem. Dač. I. 66. — čím. Že někteří živí mají dnem soudným zastiženi býti. BR. II. 762. b. Někoho smrtí zastihnouti, Einen zu Tode quälen. Dch. Tížná kletba tvá z-hla žalem bídnou hlavu mou. Shakesp. Tč. Pů- honem někoho z. Vš. Jir. 194. Vz Z. kde. — čeho odkud. Idu, idu k jednom' klášteru, abych z-hla s nebe nesporů. Sš. P. 6.