Zloděj, e
Zloděj, e, m.; nom. pl. zloději (Br.), zlo- ději (V., na Ostrav., Tč., zlodějie, Ben.), zlodějové; zlodějé (BO., Pass.). — Z. =kdo zle děje (= činí), zločinec, der Uibelthäter.Smil. v. 783. Zemský zloděj. Kněz poslaVacka na Božeje, na druhého zemského zlo-děje. Dal. Jestliže by který zločinec na kohoz panského neb rytířského stavu vyznal aon (osoba panská) žádal, aby na hrad pražskýten zloděj byl vydán. Václ. VIII. A v tudobu dva z-je s ním vediechu. Hr. rk. Pa.253. (257.). Učte sa mládež! nové časy staly,slavní dosiaľ len boli ti, čo bijú; my smerobili, iní si písali — zloději, lhári — našuhistoriu: učte sa, cvičte! bo vymrú poeti —beda nám v hrobe, otcom nemých detí!Sldk. Syt. Táb. 373. Jidáš byl veliký z.a zrádce. BN. A zlodějé svých sě hřiechóvpokavše dobří byli. Pass. 42. (Hý.). Knězkaždý zlý jest zloděj a lotr. Z-ji jsú všichnikněžie, jenž jsú zle živi. Hus I. 369., II.439. Já jsem dvéře; všichni, což jich kroměmne přišlo, z-ji jsú a lotrové. Hus I. 183.Ve Frenštátě říkají: pane ,strýče', v Příboře,pantaťku' a ve Frýdku: ,zlodžeju'! Tč. — Z. = zvl. krádce, loupežník, der Räuber, Dieb, Stehler, Mauser. Ž. wit. 49. 18. Z. do- bytčí (lichvací), ludni, Menschen-, šatní, obecního pokladu, tajný. Bern. Polední zloděj, öffentlicher Dieb. Us. Tč. Obecný zloděj. V. Zloděj dobytka, cti a jména, D., na moři, Us., noční, denní, prostý. Er. Z-jům se všecko hodí. D. Z-je udati, do vězení vsaditi, trestati, oběsiti, Us., pře- chovávati. Kr. Z něho děla se z. Sych. Do- bývali se na nás z-jové. Klidili jsme obilí jako z-jové kradě (za času nepříznivého). Sych. Vz Státi čím. Domácí z., der Haus- dieb, silniční, Vš. Jir. 241., kapesní, der Taschendieb. Dch. Z. má volné právo k lou- peži, krade-li soudce sám. Shakesp. Tč. Do z-jů někomu nadati. Mor. Té. Z. cizích ovcí; Z. propadl hrdlem, jeho jmění propadlo a darovan-li mu byl z milosti život, tuť přece ztratil svobodu; Zloděj, jenž by byl polapen nebo penězokaz, budou utopeni (1228.). Ddk. II. 230., IV. 229., VIII. 218. Z-ji, z-ji, ve dne v noci chodějí a co uvidí, všecko uklidí. Er. P. 406. Zdá-li se někomu, že hoří, obávej se zloděje. Us. Kšť. Hle, my mosíme dělati a vy zloději prázníte. NB. Tč. 235 Buď opatrn, bdi, nevieš, kdyžť z. přijde. Št. Kn. š. 18. Zloděj nepřichodí, jedné aby kradl. Hus I. 445. Že jsú z-ji, jest vědomo, neb kradú cizie věci; Z. jest ten, že to, což jest cizie, své nazývá; lotr, že to, což ukradl, zabíjie. Každý taký jest z., jenž krade pánu Bohu chválu i česť a což nenie jeho, to své nazývá. Hus I. 451., II. 220. Předseda táže se svědkyně, co soudí o obžalovaném a ta opisuje z-je takto: Co mu slunce ukáže, to mu měsíc musí dáti. Aby Nebyl z. zpozorován, dává cibuli do vrat. U N. Bydž. Kšť. Když se stůl obrátí hore nohami, z. z místa ne- uteče. Kld. Jak lze z-je vypátrati ? Vz Mus. 1854. 528. a 530., 1855. 49. Jak lze z-je přimraziti? Vz Mus. 1854. 527. Co činí z-ji, aby se neprobudil, koho okrádají ? Vz Mus. 1853. 482. Kdo jda spat vezme si do pravé ruky jetelinu a položí se na levý bok tváří ke dveřím, ten uslyší z-je, kdyby do domu šel. Na Vsacku. Vck. Odklad je zlodějem času. Dch. Z. kradne, co popadne. Mor. Tč. Zahradník sází, z. ovoce sráží; Z-ji jsou i kdo kradou i kdo jim pomocni radou; Lépe se z. lidí střeže než lidé jeho. Pk. Chudí zlodějové věšejí se za krk, bohatí za měšec. Exc. Z. z-je nekouše; Mezi z ji se nic neztratí. V Kunv. Msk. Domácího z-je neuhlídáš. Šd. Pred domácim z-jom sa ne- ukryješ. Šd., Zátur. Domácí kmín (zlodej) najhorší. Mt. S. Z-je se nelze dohlídati; Z. v domě, had za ňádry. Lb. Z. krade ne k zisku, ale k svému nátisku. Šd. Příležitosť dělá z-je; Ač chytře se z. provine, předc ho zkáza nemine; Z. má dlouhé prsty; Z. a cigáň (= lhář) všetko jedno, wer lügt, der stiehlt; Veť z-jov niet doma, šli kradnúť (říkávají žertovně tomu, kdo se zlodějů boji). Zátur. Mladý žobrák, starý zloděj. Mt. S. I. 119. Z. z-ja hledá. Opav. týd. 1885. č. 21. Před lhářem nelži, před z-jem nekraď; Ne snadno před z-jem krásti. Lb. Z. v noci krade a ve dne jej věší; Ač z. dlouho své kousky tropí, přec ho líčený brod ztopí. Z-ji nesluší lép jako na šibenici. Ros., Č. Zloděj na z-je nepoví; Zloděj u lháře rád hospodou stává; Na z-ji čapka hoří (pořád se bojí); Nebyloby z-je, kdyby nebylo při- jímačův (skryvačův); Horší přijímač než z.; Dozralého z-je dohoní kulhavý biřič (vz Zločin); Těžko zloděje okrásti a lháře ob- vésti; Když z. dozrá, sám se na šibenici dá; Malé z-je věšejí, veliké pouštějí (a před velikými klobouky smekají). Č. Kde maso, tu psi, kde myši, tu zloději; Štědrý hráč, milostivý z., nábožná kurva, ranní ožralec, pozdní hříbě, Urbanův oves, žíto Havlovo, řídko bývá z toho co dobrého. Rým. Z. ne vždycky krade, ale ty se měj vždy na po- zoru (aby tě neokradl). Hkš. exc. Vz stran přísloví ještě: Berný, Cikán, Čert, Dlouhý, Dráha, Hořeti, Hřebík, Kámen, Kamna, Kněz, Kotě, Koza, Krásti, Kupovati, Lep- kavý, Macek, Najíti, Nehet, Nenechanec, Oltář, Peníz, Prst, Bak, Rubáš, Ruka, Vi- děti, Vyprovoditi. Viz vice v S. N. v článku: ,Krádež' a Rb. 274., Zř. z. Jir. str. 486., 703. — Z., v zahradnictví = větvička n. vý- střelek letošní, sílu stromu ubírající a ne- nesoucí žádného ovoce, S. N., vlk, der Neben- schössling. — Z. = nástroj, jímž se víno s vrchu ze sudu táhne, der Koster. Na Slov. — Z. na svíčce = částka knotu po straně hořící, der Räuber am Lichte. Us.