1. Že, ž, příklonná částka
1. Že, ž, příklonná částka. Omezuje pojem slova místněji a přisvojuje se 1. k im- perativu, když vůli mocněji vynášíme = přece, ihned, aspoň. Pohleďmež již do sebe sami Kom. Táhne zhoubce na tebe, ostříhejž pevnosti své. Br. Křičtež již! Nemilč že, ne sileas. Ž. wit. 34. 22. Jdiž, viztež, bdětež. Dejž to pán Bůh. Keď ste dali kúpel, daj- teže aj dieťa. Pořek. Zátur. Ach jaj Bože, požehnajže, jedno berže, druhuo dajže; Hora, hora, znižiže sa, moja milá, zblížiže sa. Koll. Zp. I. 281., 290. Darujže mi plátna. Na Slov. Ht. Spasiž ny. Povězže mi, ženo věrná, jak si to sobě zpívala; Povězže že mi, služko věrná. Sš. P. 132. O vylezže, sv. Petře, na horu a poslúchaj tych panenek koledu. Sš. S. 748. Máti, zebehni že ty do tej komory, veď vieš po čo. Dbš. Sl. pov. VIII. 3. Povedz že mu, že sa ja dobre mám. Sb. sl. ps. II. 1. 34. Diovča, diovča, bude mráz, bozkaj že ma jeden raz. Otvor že mi, otvor, okenečko, oblok; Pozri že na moju bielú tvár; Lubme že sa, lubme, ak sme sa lúbili; Rozmarin zelený, neuvadni že mi. Koll. Zp. I. 25., 26, 35., 72., 136. — 2. K tázacím náměstkám a příslovkám. Což činíš? Ros. Kdo že to řekl? Us. Kdož to jde k nám? Us. Po čemž to poznám? Br. A jací že to darové ? Kom. Kdeže si mi tak dlho? Us. Dokud že? Ž wit. (Anth. Jir. I. 3. vyd. 8.). Kdeže je muoj milý, kdeže mi je teraz? Koll. Zp. I. 33. Ktože móže z toho bráti? Výb. I. 131. A kdeže co toho činil? Br. Kam že se poděly moje mladé časy? Koll. Zp. I. 69. — Ku vztaž- ným a jiným slovům: jenž, kterýž, což, kdož, pročež, protož, když, jakýž — takýž, takliž, jestliž, zdaliž, aniž, tudíž, pokudž, poněvadž, totiž, než, nebž, tamž, tamže. Kterážto slova. Ros. Jakáž se vidí. Har. Neže slunce postupi. Rkk. Týž, táž, též atd. Jichže nectili. Ž. wit. Deut. 17. Tako- výž = právě takový, téhož způsobu. Vojáci naši udatně bojovali, nepřátelé též. Kamž se koli obracel. Br. Jestliže přijde. Jg. Po- žité rytieřstvo, jiže vši zemskú věc oprá- viechu; Jakože uzřechu koho; Kdyže na vojnu se zdviže; V téže časy; Jakože doma nikoho neostávěli; A všem svým téže roz- káza; I mluvie tak mistri tiže. Alx. (Výb. I. 1100., 1102., 339., 1111., 1115., 1142. Do- lina, dolina, čo že mi je po něj! Cesta za- rúbána k frajerectě (frajerečce) mojej. Koll. Zp. I. 34. Takž vkročíme na třetí síň. Kom. A v touž hodinu mnohé uzdravil Br. Aby nebylo ničímž zlým zpomínáno; Že jest při právě ničímž. Skl. I. 107., II. 80. Hlavně v již. Čech. se ho zhusta užívá (jakož i ť). Jak se máš? Kde siž byl? S je splývá tam ž v že: Co že tohle? Kts. — 4. Příklonné ž slyšeti u výkřiku, u zvolání. Není-liž pravda? Pro Bohaž! Na Zlinsku. Brt., Mtc. 1878. 21.O milé že moje vy žlté vlasy, už mi ich přikryje čepiec belasý! Koll. Zp. I. 245. Pro Bohaž tě prosím, chlapče, co smé- slíš? V Bohuslavsku na Mor. Neor. — 5. Spojuje se také s ť: nechžť (v obec. mluvě nežť). nechažť, takžť, tožť, kdožť. Jg. — Pozn. Některých slov se nyní bez ž ani ne- užívá: jenž, týž, již, než. Zk. — Cf. Ht. Brs. 166. a násl, Ht. Sn. ml. 251.—242., Ht. v Mus. 1860., Jir. v Mus. 1878. 132., Mkl. S. 117.—119., Bdl. v Obraně Lib. soudu. V Brně 1879. str. 93., Bž. 34., Gb. Hl. 86., Jg. Slov., Jir. Nkr. §. 390., 391.