Doma
Doma, genit. od dům, D., Jg., užívá se ho za příslovce. Jiní mají tento tvar za starý lokal m. domai. Bs. Mkl. (S. 511. ) praví: Má se všeobecně za gt., čemuž syntaktická platnosť odporuje. Vz víc v příbramském programu 1876. str. 15., sepsal Frt. Prusík dokazuje, že jest to lokal. — D. = v domě, ne jinde, zu Hause. D. zůstati. Doma sedí jako kokoš na vejcích. Všudy dobře, doma nejlépe. Vz Otčina. Lb. Milo d. seděti, o vojně slýchati. Jg. Chléb doma pečený. V. Jinde to hledá, doma to má. Doma kdáče, jinde nese (o mužích); jinde kdáče, doma nese (o ženách). Vz stran přísloví: Smilstvo. Do kostela jíti a nemodliti se, do hospody jíti a netancovati, raději doma zůstati. Č. Není ani skřítka (skřítka, křístka) doma. Us. Není ho doma. Nevěděl, kolik kur doma měl. Dal. U lidí jez, co ti dají, a doma, co máš. Jez doma, co máš, praví sv. Tomáš, u lidí, co ti dají. Doma jak chceš, u lidí, jak přistrojí. Kocour není doma, myši mají lusum (pré, posvícení). Jg. Doma mu slano, ani mastno není, jinde voní kadidlo a ko- ření. Rým. Vz Nespokojený. Lb. Ne vše doma máš, také lidí potřebuješ. Prov. V cizí naději hrachu nevař, nemáš-li doma slanin. Jg. Co se doma uvaří, doma snědeno býti má. V. Co se doma navaří, má se d. snísti. Č., Lb. Uč své děti d. kaši jísti. Jg. Není nikoho doma (= nikdo se nechce přiznati). Jg. Kdo nemá radosti doma, jinde jich darmo hledá a blázen, kdo pro to jinam jde, čeho doma nazbyt má. Lb. Lepší d. krajíc chleba než v cizině kráva celá. Pk., Č. — D. = v kraji něčím. Máme doma dost příkladův. V poli i doma. Jg. — Tropicky. Ó, ještě nejsme doma (na suchu, bezpečni). Doma (v domě) býti = při rozumu. Jg. Nemá všech doma (t. j. smyslů = blázen je). V., Lb., D., Č. Vz Ztřeštěný. Není doma (= jinde je svou myslí). Není ho doma (také: 1. opilý, 2. hloupý). Č. Už jsem doma (=na břehu= už vím, už rozumím). Č.