F
Při f a v jest průlina ústní, kterou se proud bráti má, s jedné strany (z dola neb s hora) rtem a s druhé, protější strany řadou zubu lehce zavřena; při v přerušuje a rozdírá se toto zatarasení mírným, při f mocnějším, v obou případech proudem trvalým a ne jen jedním nárazem jeho. Obé ty hlásky obyčejně k retným se počítají, ale podlé učlánkování svého lépe by se jmenovaly retozubnými. Gb. Listy filolog. II. 158.; Uved. do mluv. čes. 18. — Souhlásky této nebylo ani v češtině ani v staroslovanštině, Zk.; jest tedy pozdější a velmi zřídka se vyskýtá a tu ještě častěji vlivem cizím ve slo- vích z cizích jazyků vzatých nežli jakožto plod zvukosloví domácího. (Gb. ). Všichni Slované za starodávna náramně jí nenáviděli kladouce místo ní nejraději některou z ostat- ních retnic, Zk., D., Ht., nejvíce p, před souhláskami a nejotovanými samohláskami též b, řidčeji v: Philipp — Pilip, Fabian — Pabian, — Babian, Jir., lat. faba — bob, lat. frater — bratr, lat. ferio — peru, lat. fistula — píšťala, lat. fluo — pluji, lat. flamma — plamen, lat. firmare — biřmovati, něm. Furth — brod, něm. Graf — hrabě, něm. kaufen — koupiti. Ht, Zv. 81. Také do ch se přestrojovalo cizí f: fučeti vedle hučeti — strč. chučeti, kruchta z něm. Gruft a to z řec. kmene v. cvq v hqvtitü). Ht. Teprva od 13. stol. počalo f od Latiníkův v jazyk český přecházeti, Zk., a kladlo se ve slovech z cizích jazykův vzatých, v nichžse buď udrželo aneb jinou retnicí, jak užpraveno, se nahražovalo, ku př. biřmovatiz lat. firmare, Štěpán z řec. ótéeavoc. Gb. Klade se tedy f: a) místo staršího p, jako: upati = slov. upovati, upvati = pozdějšímu: ufati, pilous — filaus, Pabian—Fabian. Zk. Ve vých. Čech. ku př. fták, ftačí, ftáček m. pták, ptačí, ptáček. Jir. — b) Místo v: vousy — fousy, klovati — klofati, couvati — cou- fati. V již. Čech. coufat, fous, Kts.; v západ. Čech. mužůf, děfka, lef m. mužův, děvka, lev, Jir.; ve vých. Čech. a v Krkonoších před: b, h, k, p, s, š, t: fběhnouť, fhostiť, fkus, fpichnu, fsednu, fšecky, fťesnať, a před samo- hláskami: fousy, klofati, Jir., a jinde (vůbec na konci slov. Mřk. ) Hanáci po souhláskách v z ostra vyslovují jako f: tfůj, tfá, tfé. Brt. — c) Místo b, h, ch: hrčeti — chrčeti — vrčeti — frčeti, hučeti — chučeti — bučeti — vučeti — fučeti, chrněti — brněti — vrněti — frněti. Zk. — d) Místo m ve vých. Čech. frňous, frně m. mrňous, mrně. Jir. — Jakožto plod domá- cího zvukosloví objevuje se nejčastěji m. v: kn>f, fous, nebo povstalo z: (h, ch, k) + v: kafe z arab. kahva; doufati z pv zachova- lého v starém upva = naděje a pev-ný. (Gb. ) — V Budějovsku a Opavsku je po f slyšeti přídech j, i když i následuje: fjik. — Ve vých. Čech. a na Slov. naopak ě po f jako e se vyslovuje: fertoch. Jir. — Po f se píše v kmenových slabikách vždy i (í): fík, fiala, filec, rafika; ale na konci podlé úchylky y: houfy. — Staří f zdvojovali: šíffy, houffy, taktéž i na konci slov: Jozeff. Jg. — Jména v -f ukončená jsou rodu mužského. — Místo řec % </• a lat. ph píší Čechové a Poláci s Vlachy f: filosofie. Jg. Hš. myslí, že se tak špatně činí, že jest to tak, jako když se píše Tschech m. Čech.