Chrt
Chrt. MV. (pravá glossa). Cf. Mkl. Etym. 93., Rk. Sl. Ch. skotský či vlčí, canis fa- miliaris grajus hibernicus (hibernský), der Wolfswindhund, Brm. I. 619. (617.), hlavní, který sám beze vší pomoci zajíce n. lišky. chytá, der Solofänger. Škd. Jak chrt se zdá mi býti bystře slídivá. Msn. Or. 43. Viem, čo si ch. vyslúži, keď nemôže viac zajace honiť. Chlpk. Dram. I. 88. Kůň sivý, ch. plavý, pták bílý — obyčejně dobří. Us, Bž. Vně okáči, doma chrti jsme. Pk. — Chrti, souhvězdí. Stč. Zem. 25. — Ch., os. jm. Tk. V. 242, Blk. Kfsk. 1325., S. N.. Sdl. Hr. III. 303, IV. 370. — Ch., u, m. = slámka, která má souček, při losování. Táhli chrta = losovali. V Podluží.