Jak, jako
Jak, jako (zastar. kak, kako), jakť, jaktě, jakž, jakoť, jakož. V jak se o odsulo. Jeho významy: 1. Jest moci tázací a stojí v otáz- kách přímých i nepřímých, wie. Jak se máš? Jak dávno jest tomu? Neodpověděl mu, jak to má dělati. — Pozn. Na otázku jak klade se příslovečné určení způsobu a) příslovkami: dobře, pěkně. — b) Instrumentalem. Zajíc otevřenýma očima spí. — c) Jinými pády s předložkami: bez, z, po, do, v, u, na, za, po, při, s. Po česku. Z rychla. Na smrť ho poranil. Šel s matkou. Do vůle se toho na- jedl. Mk. — 2. Při zvolání, wie. Jak jsem se radoval! Jak pěkná to věc! Ó jak dobře mluví! — Při dokládání se svědectvím: Čistou pravdu mluvím, jak (jakož že) Bůh nade mnou. Da. — 3. Ve větách podstatných po časoslov. uznamenání, domnění a ohlašování, něm. wie, dass. Nyní vidíš, jak to věc snadná jest = že to věc snadná jest. To jest mi v dobré paměti, jakž soud měl se svým bratrem. — Vypuštěním hlavní věty praví se: Jak já jsem tě viděl. — Je-li řeč o pouhém domnění, pojí se s optativem, něm. dass, als ob. Byli v podezření, jakoby ten oheň nastrojili. — 4, Ve větách úmyslu a účelu, něm. wie, dass, damit. Ukládali o nich, jakby je zahu- bili. I radili se, jakby se obránili. — 5. Ve větách časových znamená dobu, po které hned jiný děj nastupuje, něm. so wie, so bald als. Jak jen vyšel, začalo hořeti. Jakž z té koupele vystoupil, ihned od té nemoci zdráv byl. — S optativem pojí se o věcech pouze myšlených neb možných. Jakžby přišel, hned odejděte. — Aneb znamená dobu, od které co se počíná, něm. seit der Zeit, wo, seitdem. Minul rok, jakž jsme tam byli vtrhli. — 6. Ve větách příčinných, něm. da, weil. Pane, jakož se ptáti ráčíš na poklad obecní kláštera tohoto, i račiž věděti, že žádný z bratrův o tom nic neví. Boleslav, jako byl milosrdný, roz- kázal. T. — I před přístavkou se klade, když v ní důvod výroku jest. Kníže, jako muž po- volný, pověděl, že to chce učiniti. Ale on, jako muž dobrý, nechtěl toho učiniti. Háj. — S optat. o domnělém důvodu. Ptal se na to, ne jakoby sám o tom nevěděl, než že bylo potřebí jemu slyšeti i naši odpověď. Místo jako kladou co; vz Co, 141. a. ř. z d. 28; Brs. 72. — 7. Ve větách sousledných, ač nyní zřídka, něm. dass, so dass. Sluší uskrovniti tak svou žádosť, jakž by nebyla proti Bohu. Holubice tak vysoko se vznesla, jakož jí pro výsosť nikdo nemohl viděti. — 8. Ve větách při- pouštěcích, něm. wie wohl, wie sehr auch. Jakž tich byl, všem na vojnu vstáti kázal. — Obyčejně připojuje se slovce -koli, v zá- větí pak stojí: však, ale však, přece, však proto. Strom jakkoli veliký býti má, shrnuje se však v jediné ovoce svého jádro všechen. — 9. Ve větách srovnávacích. Vz Co, 13. a) Když se věc k věci připodobuje. Dnové naši jsou jako stín, běžící po zemi beze vší zá- stavy. Br. (=jsou podobni stínu). — b) Když se věci jedna k druhé přirovnává a sice věci rodu rozličného, aby, což o jedné patrno a známo jest, tím se platnosť a způsob toho, což o druhé věci vypovídáme, zřejměji a moc- něji vytkly a jako v obraze ukázaly. Má se, jako ryba ve vodě. Jak v malém domě veliký muž, tak v malém těle veliká mysl přebývá. Jel. — Pozn. 1. Mají-li obě věty týž výrok, klade se jednou. Jako beránek k zabití veden jest. (Jako beránek k zabití veden jest, tak on k zabití veden jest). Br. — Pozn. 2. Někdy se, jakol vypouští. (Jako) Když není drev, hasne oheň, tak když nebude klevetníka, utichne svár. Br. — Pozn. 3. 8 optat., když se přirovnání jen s přiblížna děje, něm. wie denn, als ob. Mlčí, jakoby mu ústa zašil. — c) Když se věci, činnosti neb vlastnosti ve způsobu, stupni n. míře přirovnávají, něm. wie, wie sehr. Jakž miloval mne otec, tak i já miloval jsem vás. Br. Tak to poznamenali, jak to od nich slýchali. V. A tak daleko šel za člověkem, jakož daleko člověk zašel od něho. Št. Jak co přišlo, tak odešlo. — Pozn. Je-li výrok společný, klade se jen v jedné větě. Ta bylina má listy ostře špičaté jako vrba. Us. — d) Spojuje slova, na něž se výrok o rovné míře táhne, něm. sowohl — als auch, eben so gut — wie, nicht nur — sondern auch. Cvičení jak mysli, tak i těla mírná býti mají a svým časem. Zlatem a stříbrem tak muži, jako i ženy doma i jinde se ozdobují. — e) Spojuje se jí člen všeobecný s členem obzvláštním, něm. sowohl im Allgemeinen (überhaupt) — als auch insbesondere (als be- sonders auch), nicht nur — sondern auch. Jakož v mnohých jiných věcech, tak obzvláště v přátelství obviňován jest z nedbalosti. — f) Ve větách záporných táhne se zápornosť na oba členy, něm. weder — noch. Naši skoro nikam jak s střelbou, tak ani s vozy táhnouti nemohli. — Aneb táhne se toliko na větu hlavní a jest něm. nicht sowol — als, nicht so sehr — als vielmehr, weniger — als. Nie tak dobře dobrému nesluší, jako žádnému neškoditi a komužkoli může, dobře činiti. — g) Stojí i po záporném komparativu. Králové nic draž- šího a vzácnějšího nemají, jako korunu. Br. — V této příčině přikládá se i spojka, než. ' Ostrovové nejináč Evropu naši ozdobují, než jako drahé kamení korunu královskou. Lid ten není nic lepšího než jako otcové jeho. Capito. První člověk neměl větších šlépějí než jako my. Kram. — Pozn. Ale není-li komparativ záporný, klade se: než; šp. tedy: jako. Jest větší jak ty (špatně m.: než ty). Š. a Ž., Brs. 94. Požadavek více jak 50 let na usedlosti jsoucí, šp. m.: než 50 let. — Ale i po záporném komparativu má býti z pra- vidla „než", poněvadž spojkou jako jakosť osoby neb věci v stupni rovném, spojkou než jakosť n. mnohosť v stupni vyšším srovná- váme. Dívka dobrá jako hodina. Je červená jako růže. Otec je lepší než synové. Bs. Nic většího strachu dublu nenahání, než dobrá zpověď. Knst. — 10. Ve větách poměrných, něm. nach Massgabe dessen wie, im Verhält- niss zu dem wie, so weit, so viel, když míra činnosti hlavní na míře, kterou obsah věty vedlejší připouští, se zavěšuje, tak aby se podlé toho zveličovala n. zmenšovala. V hlavní větě stojí z pravidla: vedlé, podlé toho. Muž podlé toho, jakž rozumný jest, chválen bývá. Každý dělej podlé toho, jakž jest koho Bůh da- roval. Št. A páše zlé věci, jakž jen může. — V tomto smyslu stojí i před jmény, v něm. für. Nebyl nezběhlý jako řemeslník v řečnění (jakož řemeslník býti může). — 11. Ve větách omezovacích. Vz Jakž. — I před jmény stojí, něm. gleichsam. Veškeren svět jako v krátké summě ukáži. — Před čísly je něm. ungefähr, etwa, gegen. Jako po hodině odešel. V hodinu jako třetí. V. Kal. 378. V jako hodinu nešporní. V. Jako se šesti sty jízdnými. Gl. — V té příčině klade se i jakoby m. jako. Bylo těch, kteří jedli, ja- koby čtyři tisíce. Vz Jakž. — 12. Ve větách přídavných stojí m. který. Byl jeden z těch, jako peníze mění. Dávám na onoho na Švad- ličku právo, jako za stolem leží. Svěd. Vz Zk. Skl. 515. — Zk. Ml. II., str. 96. -99.; Skl. 388. —515. — Pozn., Jak' u přechodníku, vz Transgressiv. — Jako = odkud. Vz Mtc. 1875. str. 149 Mš.