Jestli
Jestli, jestliže; jestliž, jestliť, jestližeť. St. češt. užívá též futura a konditionalu tvaru těchto: bude-li že, byloliby že. Brt. Ht. v Sr. m. 78. vykládá jest-li a jest-li-že za skráceniny z: jest-li to (co), že. Jest-li to, že (co) mi dovolíš, přijdu k tobě = jestli (jestliže) mi dovolíš, přijdu k tobě. Cf. Zk. Skl. 468. — Jestli, mor. jesli, esli a lesi (lesi já ťa nedostanu. Sš. 320. ) i lesti (lesti ťa hlava bolí. Sš. 605. ). Gb. Hl. 124. Místo jestliže stává vypuštěním spojky že pouhé: jestli. Zk. Skl. 470. Jest-li v přímých otázkách = lat. estne, D., Jg. Jestli živ otec váš? Br. Jestli možno? — V nepřímých otázkách = utrum, an, ob. Zeptej se, jestli je doma, jestli k nám přijde. Nemohlo rozeznáno býti, jestli v něm duše čili není. Jg. Spojka jestli, jestliže pojí se 1. s indikativem, a) když co podkládáme ukazujíce s větším důrazem ke skutečnosti. A jestliže již jest umřel, tobě jest pánem naším býti. Háj. Jestliže kde vody průtoku nemají, dmou se. Kom. Jestliže se neopatříš této noci, zítra zabit budeš. Br. — b) Když se čeho přísahajíce dovoláváme. Odříkám se cti, jestliže jsem to učinil. Svěd. — 2. S konditionalem. Jestliže by co je-dovatého pili, nikoli jim neuškodí. Br. Ne-pokládať Bůh svému lidu za zlou věc, jestližeby kteří před nepřítelem utekli. Br. Vz vícepříkladů v Zk. Skl. 469. Cf. také Ht. Sr.ml. 78. — Pozn. 1. Vedlé jestli, jestliže uží-váme -li. Vz -li. — Pozn. 2. Místo jestli,jestliže klademe často chybně: pakli. Pakliužíváme jen v druhé podmiňovací větě ozna-čující opak první. Zk. v Skl. 469. píše o tétověci takto: Když se dvě věty podmiňovacíproti sobě kladou, vynáší se druhá spojkoupakli, řídčeji spojkou jestliže pak, něm. wennaber, lat. sin, sin autem. Mluvil-li jsem zle,svědectví vydej o zlém, pakli dobře, pročmne tepeš? Br. Vz tam více příkladův.