ČáraČára = každý tah způsobený barvicím n. ostrým nástrojem; v měřictví = prostorná veličina jednoho rozměru, kterou lze mysliti jakožto meze plochy nebo jako stopu po- hybujícím se bodem způsobenou. Vz S. N. Č. třepenatá, fransichter Strich, úhlopříčná, Diagonale, Nz., operační, obranná, ústupní (ligne de retraite), rozvitá (čelí;, formační, zbrojní, táborní, ohenní, důstojnická, štábní, plukovní, zavazadelní, proviantní, konní, bri- gádní, dělová, muničních vozů, střelní, ohro- žená, baštovaná, kapitalní (vystupující úhel bašty půlící), odporu nejkratší, těžištní, smí- šemá, NA. III. 78., 80., 84., 86., 143., 144., 148., 163., 166., V. 1., Čsk., věčného sněhu, stejnotlaké č., Halleyovy (dříve: isogony), střídavě tečkovaná (—. — .), Stč. Zem. 545., 574., 666., 753., č. složek, Kräftepolygon, č. výslednic, Seilpolygon, Gelenkpolygon, pólová, ohybu, momentu setrvačností, č. sil posouvacích, součtová ohlížení, Šln. I. 4., 5., 7., 13., 21.—23., 51., obalová, stejné svě- tlosti (intensivní), lomená, pomocná, po- vrchová, Mantel-, řídící, Leit-, tvořící, er- zeugende L., Jrl. 202., 344., 419., stejnolehlé, -pisné, -hledné, Jd. Geom. II. 17., vodní (v parním kotlu), Wasser-, výhřevy, Feuer-, desetinná (ve starších spisech místo dese- tinné tečky), Šim. 18., 70., čáry rovinné, algebraické, anallagmatické, bicirkularní, cassinické, cirkularní, Descartesovy, expo- nentialní, klenbové, logarithmické, obalené, rationalní, reciproké, semicirkularní, tran- scendentní, trigonometrické, unikursalní, zvratné či inversní, prostorové, asympto- tické, bikvadratické, geodetické, konturové, křivosti, kubické, meridialní, nejkratšího spádu, největšího spádu, rovnoběžné, stej- ného spádu, strikční, tečné, všeobecné, kru- hové (soustředné, výstředné), 3., 4., 5. a vyš. řádů, Vnč., ohybu, tlaková či centralní, Pek. 68., 77., 189.; č. Frauenhofrovy (vz Šfk. Poč. 247.), spektralní (vz ib. 245.), uzavřené, molekularní, ZČ. III. 103., I. 184., 250., he- liová, Čs. math. X. 181., ohybu či pružnosti, elastische L., sil posouvajících, podporná zdí, Widerstandslinie der Mauer, Stütz-, tlaku, Druck-, zatížení, Belastungs-, Pcl. 7., 33., 42., 44., 45., čáry kotové, Coten-, Šanda, šermu, uzlové, KP. I. 535., 555., II. 288., trasovaná, tracirte L., osná, Achsel-, palu, palná, Feuerlinie im Gefechte, čelní, Front-, spojovací, Kommunikations-, rovnací, Rich- tungs-, ramenní, Schulter-, vrazu, Stoss-, harcovnická, Tirailleur-, povozová (zavaza- delní), Train-, stráže parkové, L. der Park- wache, č. zvídek, Vedetten-, přestupovací, Rochat-, rozvinu, Čsk., bezúhlá, úhelnatá, Jd. Geom. II. 21., pomezní, pohraniční, re- gulační, Kř. Stat. 4., 108., seče, Schlag-, Škd., indukatorní, athmosferická, vzducho- prázdnoty, Zpr. arch. IX. 12., 22., pokrajní (na motýlích křídlech), Kk., hmotná, mathe- matická (jen myšlená), Us., krásy, rohatá, vlnitá, přetržená, haditá, půvabu, Dk. Aesth. 163., l65., paždná, podpaždná, Axillar-, dráhy, Bahn-, kuželová, konisch, šroubová, Schrau- ben-, sedlová, antiklinisch, růstu dříví, Holz- vegetations-, krychlená, Kubik-, středová, Mittel-, neckovitá, Mulden-, severní, Nord-, zraková, Visir-, rozluční, rozhranní, Scheide-, svislá, Vertikal-, oddělovací, Scheidungs-, stejné teploty (rovnoteplice), Isothermen-, v prostoru, L. im Raume, lizová či lizovka, Schalm-, horní či svrchní, Ober-, tečkovaná, punktirte L, vytýčená, ausgetreckt, libo- volná, beliebige L., Sl. les., plavní, Dch., dopravní, Kaizl. 141., taktová, Zv. Přír. kn. I. 9., ponoru (lodi), železniční, upravovací, Regulirungs-, pod níž se poznámky tisknou (v knize), Us. Pdl. To už patří pod čáru. Jde rovnou čarou. Vz Opilý. Čáru vytýčiti. — Č. v bot. = obruba přeúzká dolů běžícím krajem listovým u třezalky provrtané, nebo chlupy (instr.) na nažkách odolenu největ- šího. Rst. 403. — Čárka = čálka. U N. Kdyně. Rgl., Psčk.
