Poklad, u, pokládek
Poklad, u, pokládek, dku, m. P., na- shromážděné množství drahocenných věcí n. hotových peněz, zvl. pak ukryté a jme- novitě v zemi schované; také i jediná věc veliké ceny, der Schatz. S. N. P. zemský, vratký, nejistý, marný, stálý, nestálý, jistý, bytelný, hybný, pomíjelivý, světský, nebeský; p-dy sbírati; p-dů nepíleti, hleděti; za p. něco pokládati; po p-dech se sháněti; sna- žení se o p-dy nebeské. Sš. Mt. 98., 100. V rukou Páně složeni veškeří p-vé blaže- nosti a spásy. Sš. J. 171. P. králový. BO. Jenž p. v nebi bude míti. M. Zlato na p. schované. Br. Zanechati po sobě velikých pokladův. Háj. Úředník nad p-dy. V. P-dy skládati. V. Věděl, co má na p-dích. V. P. obecní. Har. P-dy kopati; p-dň dobývati. D. P-dy shromažďovati. Šm. Skříně na p.; p. státní, zemský. Šm. Kde milosť, tu oči; kde bolesť, tu ruka; kde poklad, tu srdce. Smil. Dával pán Bůh poklad, proč jsi ne- uměl bráti? Pk. — P., vše, co nám drahé a milé jest. S. N. Mňj poklade (můj zla- toušku, mé poupátko). D. — P., věc svěřená, zastr. Jir. — P., místo, Tide co položeno, schováno, skrýše, der Bewahrungsort. Peníze i dražší nádoby ukryl pod zemí do p-du. Ms. Vynáší větry z p-dň svých. Štelc.