Zaplanouti
Zaplanouti, ul, ut, utí = zapáliti, ent- flammen ; zapáliti se, sich entflammen, sich röthen, auflodern. — koho: nepřátely. Ps. ms. — kde. V srdci jejím láska zaplanula. Us. Z-nul mír boží nad dušemi. Kká. K si. j. 138. V oku jejím zaplanula na okamžik podivná záře. Hrts. V níž lidskosti znak svorně zaplane. Čch. Mch. 7. — čím (proč od čeho). Celý zaplanul vztekem od jedu zlosti. Čes. vč. Láskou z., in Liebe auflodern. Dch. Pochybností z-nul prudce. Kká. K sl. j. 232. Velerit, jímž duch váš z-nul. Kká. Nevolí zaplanul zrak jeho. Šbr. Z-nul po- směchem ve tváři král. Hlk. S. 1. 83. — těch, kteří se nevrátili). (Kateřina) jeho řečiza vlas nerozumějieše. Kat. 32. Z pekla nenievykúpenie i jednomu. Št. Uč. 146. b. I slovanepromluviece. Hrad. 25. b. (Sv. Pavel) li-bosti též i na chvilku nepovolil. Št. N. 135.I člověka na něm (na hradě) nebieše. Dal.Jir. Vz více příkladů v Listech X. 261.-262.Zápor v příkladech těchto jest způsobu I.;novočesky položili bychom za něj častějizpůsob III. Nijeden se nevrátil, nerozumělajeho řeči ani za vlas, ani člověka tam ne-bylo. Sem tedy patří: ani na krok, ani zamák, ani zbla. Listy X. 261. Cf. Mkl. S193. —195. — Žádný, žádúcí. Vz Žádný. — I kto a p. Kdyby vy (ženy) pokorny bylya čisty myslí a postavú, i kto (= nikdo) bybyl hrd a smilen vida, ano to jest vám pro-tivno. Št. Uč. 57. b. Takový i komu (= ni-komu) ť dá pokoj. Št. N. 158. (Žáci) i po-sledniej (ni posledniej) dadí kvapa. Mst. 187.Jsou to věty záporné II. způsobu. Za větunedám pokoje nikomu (způs. III.) mohlo seříci strč. též : nedám pokoje i komu (způs. I.);obě věty měly touž platnosť, proto Braly sei za stejné a tím pojetím stalo se i komu =nikomu, ikto = nikto. Když pak i kto mělovýznam = nikto, mohlo se místo takový ni-komu ť dá pokoj (způs. II.) říci také: takovýi komu ť dá pokoj. Vz více v Listech X.265. — Přízvuk v záporech větný. Něcojsme již pověděli a o větném přízvuku starč.vz Listy X. 266. Cf. Přízvuk. — Úhrn po-savadních pravidel. V jazyce jest negacekvalitativní a kvantitativní; ve formě větné:člověk nevie I., a nikto vie II. Původně sta-čila pro zápor každá z nich sama; stačilanegace kvalitativní pro případy své všeckyi pro věty, ve kterých později musí býtinegace složitá: každý nevie (nč. nikdo neví);i stačila negace kvantitativní rovněž takpro všecky případy své, t. j. když ve větěbyl výraz kvantitativní a byl záporný, bylosloveso bez záporu: nikto vie atd. Vedlétoho vyvíjela se a přibyla časem negacesložitá (nikto nevie III.). Vznik a počáteksvůj vzala ze snahy sesíliti negaci jedno-duchou. Časem však rozšířila se tou měrou,že usus pozdější v jistých případech aninedopouští bývalých způsobů prostých (I.a II.). Změna ta vykonala se záhy; příkladyzpůsobu nikto vie vyskytují se jenom v tex-tech starých, příklady pak způsobu každýnevie nemo scit nalézají se v hojnosti do-statečné jenom ve staré češtině, vedlé obo-jích pak vládne v týchže textech starýchtaké způsob složitý nikto nevie. V tomtozpůsobu nově přibylém složeny jsou dva zá-pory ne a ni, které jsou disparatní a protonemohou se obsáhati a rušiti, ale ovšemmohou se sesilovati a v skutku se sesilují.O žádný vz Žádný. Vz Listy X. 266.—267. — Podoby v jazycích jiných: v litevštině, v němčině, v jazyku anglickém, v latině, v jazyku francouzském. Vz Listy filol. a paedagog. X. 267.—271. — Některé jiné stránky negace české. a) Proti perfektivu věty kladné bývá ve větě záporné imperfek- tivum, nejčastěji iterativum. Lépe by bylo jemu, by sě byl nenarázal (kladně: by se byl narodil). Hrad. 76. b. Lépe by mi sě bylo stalo, bych se byl nenarázal. Št. Uč. 151. Nerúšajte pořádu. Št. Uč. 26. b. Ne- dada svých noh umývati. Hrad. 77. b. Miň té řeči a nesmúcej našich pánuov. Kat. 166. Vz více příkladů v Listech X. 271.—272. Cf. Rozkazovací způsob. — b) Ve větě záporné bývá imperfektum proti aoristu nebo per- fektu věty kladné. Že mu nedadiechu vsiesti na kuoň. Troj. 114. a. Jehož (Jidášovo) srdce Ježiuš dobře vědieše, však naň toho nezjě- vieše. Hrad. 78. a. Vz více v Listech X. 272. — Poznam. Imperfektiv a imperfekt užíváme v záporech místo tvaru nahoře uve- dených proto, že popřením formy trvací a opakovati zápor jest důraznější a mocnější než popřením formy perfektivní neb indif- ferentní. Vz Listy X. 273. — c) Při pojmech bránění, obavy a p. bývá negace na pohled nelogická. Hřieši bránie dobrému, aby k vám Nepřišlo. Alb. 61. B. Bojím se, abyste se neuchýlili od sprostnosti. Br. Báli se, aby jich někdo z peněz neobral. Kn. poh. 379. Vazby tyto jsou známy též v jazycích jiných a vznikly přechodem parataxe v hypotaxi. Ve větách způsobu tohoto bylo původně složení souřadné, smyslem asi =, hříchové brání, dobré nemá přijíti'; ,kéž se neuchýlíte od sprostnosti, bojím se za vás o to'. Věty neobsáhaly se, negace věty druhé nebyla tedy alterována významem věty prvé; ale časem způsob myšlení měnil se a přecházel od parataxe k hypotaxi; v pojetí hypotak- tickém však věta řídící obsáhá větu pod- řízenou; v příkladech našich věta negativní jest obsáhána pojmy bránění, obavy a p. a tím více méně alteruje se její záporný vý- znam ; Následek toho jest jakási Nejistotu a zdánlivá nelogičnost smyslu a podlé toho i rozdílná někdy vazba, říká se na příklad způsobem starým: hříchové brání, aby dobré k nám nepřišlo a způsobem domněle logic- kým řeklo by se: Hříchové braní, aby dobré k nám přišlo. Listy fil. X. 273. Cf. Zk Skl. 431., Brániti, Překážeti, Báti. — d) Zápo- rem zřizuje se ve slovanštině též komparace. V komparaci ,Múdrosť jest dražší než sbožie' Alb. 23. jest proti větě kladné s kompara- tivem položen podmět jiný s ne (než = ne že); smysl vlastní tedy jest: moudrost' jest dražší, nikoli zboží; a!e výraz původem svým odporovací dostal pozdějším pojetím význam srovnávací a než vtlačeno tu do významu ,quam'. Spojení takové může býti nejen při komparativu, ale i mimo komparativ. Ne. . ., až. Nezapěje kokot, až mě zapříš třikrát. Krist. 90. a. Ješče řeči nebieše dokonala, až sě jiej tu anděl zjěvi. Kat. 90. — Ne tak brzo . . ., až. Ne tak brzo vesl dosěhú, až běchu bliž při břěhu. Alx. V. 575. — Prvé, dřéve než . . ., až. Prvé než jest Abraham byl, až jsem ja. Krist. 79. b. (Čechové po- zdější) dřéve než na nepřátely vyndiechu, až svú zemju zhubiechu. Dal. C. 79. — Ne- táhnu (s inft.) . . ., až. Netaže Giezius slova skonati, až židové počěchu volati. Hrad. 80. b. Netáhl sě jie dotknúti, až jeho světlosť nebeská ohromila. Pass. 105. Cf. Netáhnouti. — e) Místo: Co se stalo, kdo k nám přišel a p. říká se někdy s významem podivení : Co se nestalo! Hádejte, kdo k nám nepři- 303 šel! — f) Někdy zápor nahrazuje se ironií. Nalezl jsi peníze? Ano nalezl! Toto! i toto (=ne! nikoli!)! — g) V řeči obecné jest několik zvláštních výrazů záporných. Na př. vymlouvá-li se někdo nepravdivě, že ztratil peníze, odpovídá se mu ve smyslu záporném: Čerta jsi ztratil! Zápor tím jest nahrazen, že místo vlastní věci cenné a vzácné polo- žena jest věc jiná bezcenná a potupná, a bývají tu vedlé čerta, ďasa, kata, blázna také výrazy jiné nízké. — Gb. v List. filol. a paedag. X. 240.—275. (Podáno skráceně.) Cf. Mkl. Die Negation in den slavischen Sprachen v Denkschriften der kais. Akade- mie der Wissenschaften phil. histor. Kl. XVIII. (1869.) 335.-364., Mkl. S. 170., 193.—195., Archiv für slav. Philol. VIII. 2. Heft., Než, Ne, Záporný, Nic. — Připojujeme k: g) ještě následující článek o záporu. Nemá vody ani kapku, ani kapinku, ani kapek, ani krapet; mlíka ani trochu, ani trochet; smetany ani lžičku, ani náprstek, ani co by se do ná- prstku vešlo, ani co by se moucha utopila, ani co by oblíz', ani co by pysky smočil, svla- žil; másla ani ždibec, ani ždibek, ani žďabec, ani co by se myš udávila; soli ani štipec, ani špetku, ani na špičku nože, ani co by se na dlaň vešlo, ani co by do štipce po- bral; mouky ani prachu, ani prášku; chleba ani drobet, ani sousto, ani do úst (do huby); slámy ani stýblo; kusa rozumu, za troník (m. troník), za špetku, ani za mák, ani za grešli rozum; kouska citu; ani vindry, ani videnskej, ani videnskýho, ani krejcaru peněz; nemá co do úst dát, ani do úst, am do huby, co dát dobytku; nemá což jeho jest; kam by hlavy položil, hlavu sklonil; nemá svého pozemku, ani co by dlaň položil, ani co obnáší má dlaň; chce stavět a nemá ani tříšky (m. třísky), ani dračky; nepatří mu ani šindel, došek na střeše, ani cihla na komíně; je na holičkách; ptáčky mu vylítaly; má kapsu jako sklo, čistou jako sklo, jakoby ji vyplácli, jako stodoly přede žněma, má v kapse jako po vyhoření, kapsa má souchotiny, nemá drob- ných ; ti mu toho dali: jednu prázdnou, druhou vysypanou; nenechal tam, ani co by do oka padlo, ani prášku; nezbylo tam ani zbla; na poli není ani klásku; nerozumí tomu ani za mák, rozumí tomu jako koza petrželi, houby tomu rozumí; nedostal jsem ani co by za nehet padlo; ani co by se za nehet vešlo; ani co by za nehet vlezlo; nedal na to správy ani za groš; nemá při tom škody ani za špendlíkovou hlavičku, ani co obnáší špendlíková hlavička; ani kdyby mně platil, neudělal bych to za ne- beské království, za modré s nebe, za zlatý prase; nedal bych za to ani novák, že mne ten člověk chce okrást; nesázím na to ani zlámanou sirku; nevzal bych za to moc peněz, tisíc zlatejch, stovku, desítku, pětku, nevím co; nestojí mě to ani fuk, nedám za to ani zlámanou grešli; neudělal, ani co by prstem hnul; ani prstem nehnul; nestojí to ani za fajfku tabáku, ani za šňupec tabáku, ani za starýho čerta, ani za řeč, aby se po tom shýb, aby to vyhodil oknem, ani za dobrý slovo; nestojí za to, aby ho na lo- patu vzal, aby si s ním hubu vyplách, aby se na něj vyplil, aby ho do Jizery hodil, aby do něho kop, aby si botu o něj otřel (kramflík o něj otřel), aby ho zem nosila, aby mu chřtán zakroutil, aby mu šláp na krk, aby se s ním špinil; jeden za osmnáct a druhý bez dvou za dvacet; svázat je do jednoho pytle bude vždycky stejnej na vrchu (oba nestojí za nic); snadno jsem to unes, co mi dali, co mi nadělili, co mi uštědřili, co mi nasypali; já jsem myslel (m. myslil), bůh ví, co špatného jsem neřek, nevyved = vždyť jsem nic špatného neřek, nevyved; ani si u nás nesed (= nic se u nás nepo- zdržel, nic si nepobyl); ani se u nás ne- ohřál, neotočil; neřek ani a ani b, ani se nezmínil, ani hubou neklap, ani hubu ne- otevřel, neřek ani muk, ani mý ani tvý, ani čerte ďáble, ani necek, ani nepíp, ani nehles, ani nešpet, ani nekuňk, ani nedutal, ani ne- mukal; neřek ani: pol (m. polib) nás kapsu; byl tiše jako prasátko v žitě; stál jako sloup, jako Lotova žena, jako panák v zelí, jako dřevěný panák, jako dub, jako pařez, jako vůl, jako kůl, jako bluma, jako ťululum na ptáky, jako Honza z boudy, jako zaře- zaný = neříkal nic; ani nezavadil (= nic nekoupil, nic nevyhrál, nic nechytil, nic ne- střelil, žádnou práci nedostal atd., srv. ještě: ani o chlup, o péro nezavadil); zastřelil za- jíce — ani ne; vyhrál krejcar — ještě míň; ani jsem si nezdřím, ani jsem oka neza- mouřil (m. nezamhouřil); ani vlásku na hlavě mu nezkřivil, ani stýblo přes (na) cestu mu nepoložil, ani mu stýblo křížem nepoložil; odešel s prázdným, s prázdnýma rukama, s nepořízenou, suchou hubou; ten to chytil, ten to namák, ten to chňap, splakal nad vejdělkem; ta se vytancovala: jeden ji ne- vzal, druhej ji nechal: vystála důlek, pro- dávala vocet; ani nehnul, ani si neskočil, ani se neotočil; nechybí ani chlup, ani chlou- pek nechybělo, nejsi ani o chlup, ani o vlas lepší; ten mu dá vydělat jako dráteník pra- dleně; ten mu přeje jako valach hříběti; je stálý jako voda v koši, je tam platen jako pes v kostele, jako husa v nebi, jako pátý kolo u vozu. Us. V Boleslavsku. Hnšk. v Pdg. 1884. 131. Vz Nic. Cf. V letě smrdí vala- chovi (pastýři) demikatom kapsa, v zime hladem zamorený nestojí i za psa. na Slov.