DrahýDrahý, koř. drg (držeti). Gb. Hl. 147., Mkl. Etym. 49. Mz v List. filol. VII. 47. odkazuje k skr. darh, drh (vz Draha) a d. tedy = to, jemuž přibývá ceny. — D. = za mnoho peněz. Drahé jest to, co se vyprosit a vyplatit musí. Exc. Drahý chléb, když není peněz. Č. M. 178. Jest drahý co haléř. Sb. uč. — D. = milý, vzácný. Luto mi je, luto teho najmladšjého, kvitka najdražšjého. Sš. P. 140. Viece drahých divóv vidě. Anth. I. 3. v. XXXV. Než své spasenie, jehožto ničs dražšie nenie. Hr. ruk. 267. Mladý čas je drahší od čistého zlata, bo zlato sa na- vrátí, ale nikdy mladé leta. Ht. SI. ml. 245. — D. čas a p. Bylo d. léto, tak že byl strych za . . . Dač. I. 8.
