DrženíDržení, das Halten. D. roucha, Tš., vody, Šim. 91., NA. IV. 156., končíře, meče, KP. I. 555., 534., nálady, die Stimmhaltung, Dch., těla, vz Slov. zdrav. Od něhož (dřeva pro- středního) provazové pochodí k d. i k mě- ření bárky. 1512. Mus. 1883. 364. - D. = držadlo, držák u oje, je-li kožené; železnému říkají návojník. U Domažl. BPk. U Klat. jest d. též řetízek u chomoutu, na nějž se zapíná řetěz nebo řemen k oji jdoucí. BPk. — D. = chov. D. koní. Lpř. — D. = jmění, possessio, der Besitz. D. domu, zástavní (v zástavě), der Pfandbesitz, J. tr., pozem- nosti, Sl. les., gruntů, 1579., tabularní. Us. Pdl. V d. něco míti. Dch., J. Lpř., Šmb. S. II. 30. Aby v drženi a užívání toho lesu byl. 1613. V d. pustiti, Vš. 289., uvésti. VI. zř. 21. Kdož by nepokázal, by kdy toho platu v držení byl, zmatek jest. Nál. 215. Pokojné d. Zř. F. I. V d. jeho byl můj otec s mým strýcem; A skRze to její d. škoden jest a toho pokládá za tisíc hř. gr.; A toho práva mi slíbil mocna učiniti a v d. uvésti; Byl v d. toho zboží. Půh. I. 226., 231., 251., 261. (381., II. 182.). Leč by sám v d. doko- nalém toho byl. Žěr. Záp. 1. 8. O d. dědictví, statků, smlouvy, vz Cor. jur. IV. 3. F. XXVI., Jir. Zř. zem. 449., 450., 690. D. v půhonech neb v deskách, vz Ku. rož. Bdl. 114.—115. — D. = država. V celém držéňú císařském. Zlineky. Brt. D. 208.