Líce
Líce. Ž. wit. 31. 9., Bž. 106., Šf. III. 645., Mkl. Etym. 169., Mz. v List. filol. 1882. 209. U Nové Kdýně líce, ete, n., pl. lícata. Rgl. Důlek v líci, die Backengrube. Us. A často uzří bledou líc. Ntr. VI. 92. Tobě dobře, můj synečku, a mně ne, tobě líčka červe- ňajú a mně ne, tobě líčka červeňajú jak červená růžička a mně líčka červeňajú jak zelená travička. Val. Vck. Postava smut- ného líce. Alx. BM. v. 35. (HP. 82.). Pro ty hubené kvasnice jsi otlučen božieho líce. Hr. ruk. 413. V hlavě neduh, nemoc v očí, v nose, v lícu i v obočú. Hr. ruk. 429. Člověk dvojího líce ( = ramenář). Žena v líci červená je zlá. Vz Výb. I. 960. — L. — osoba. Petře, vděj meč v jeho nožnice, ne- možeš obrániti mého líce. Hr. ruk. 233. — L. obřiťné. Políbili ste mne v zadní líce;Nejsi hoden, abychom ti zadní líce líbali.NB. Tč. 254. — L. = pravá, přední stranavěci, die Narbenseite, der Narben. Líckřehký, spröde N, mdlý a měkký, mattund weich, nepěkný, drobný, fein, dělaný,künstlich, přirozený, natürlich, hladký, glatt,jasný, klar, otevřený, offen, nevolněný, los,pružný, prall, tvrdý, hart, drsný, rauh, hrubý,grob, fialový, violett; l. proráží, schlägtdurch; 1 má býti hladký, měkký, pravi-delného tvaru perlovitého, vypuklý ; na lícijsou pory (potnice, pichy, rupjce) značněužší; jemný 1. se scvrká. Šp. L. hradby,die Face, Čsk., NA. III. 142., peníze, mince(avers), NA. IV. 53., Mus. 1880. 391., pilíře,NA. IV. 228., soustRuhu (die Wange), svě-ráku, Včř. Z. II. 57., 19. Na líce a na Rubyobrátiti. Laš. Tč. Juž dosti znáš čsti líce.Anth. I. 3. vd. 34. Kněz ku poslu líc (če-lem k němu) přistupi. Ciesař ku Praze líchorou (čelem horou) jdieše. Dal. 117., 118.Cf Slb. XLIII. - L. = corpus delicti. Zalícem dovedený polož: , kteréhož corpus de-licti tedy před rukama byl. Cf. Pal. Rdh. II.231., Pal. Děj. I. 2. 277. Ano samo slovoénavtoq,ů()m in flagranti, in ipso facto, čivlastně in ipso furto, po česku při líci, sejim na Jana nepřipadati vidí. Sš. J. 137.