Koruna
Koruna. Vz Mkl. Etym. 132. K. trnová. Výb. II. 19. K-nu přijati. Dal. 157. K. če- ská, Dal. 41., 83., 133.. Let. 37., 314., pol- ská, 157., uherská. 160. Opatrování koruny čes., privilejí a jiných klenotuov na Karl- štejně. Vz Zř. Zem. Jir. 453., 692. - K. česká = země. Cf. Pal. Rdh. I. 180.. Tov. 1., 8., 9., 41, 112., 115., Hš. Dod. II. 10. č. 51., 61., č. 473., Rk. Sl. — K. = věnec. K. kruhová (záře zatměné slunce objímající). Stč. Zem. 188. K. jižní, severní. Ib 24. Takto dostupuje záře severní vrcholu krásy své t. zv. koruny. Ves. I. 14. K. nebeská, aureola. Dch. — K. = okrasa. Bůh jest k. všeho. Hiv. Což není člověk všeho tvorstva k-nou? Vrch. K. života, Fr., panenská. Št. Kn. š. 70. Kolem Levoče nosí posud slo- venské ženy originalní okrasu hlavy, ko- runku. Pokr. Pot. II. 64. K-ky = krajky přišité k venkovskému čepečku (vdaných žen); krajky tyto jsou nad čelem, nebo na čele a táhnou se k uším. Ostrav. Wrch. Cf. Parta. — K stromu. K. řídká licht, hustá dicht, listnatá blattreich, malebná malerisch, zakulacená abgerundet, průsvitavá durch- scheinend. Sl. les. — K. květin. Vz Okvětí, Rst. 428. Odkvětí oprav v: okvětí. K. pra- videlná, nepravidelná, jednopyská einlippig, pohárovitá becherförmig, miskovitá becken- i'örmig, ostruhatá gespornt, šklebivá maskirt, nadokvětná oberständig, obkvětná umstän- dig, podokvětná unterständig, mnoholupenná verwachsenblätterig, sudočetná či dvojená zweizählig. Sl. les. — K. zubu. Cf. Schd. II. 328. — K. v oku, corona ciliaris, das Strahlenband. Šv. 61. — K. kořene. Dlj. 30. — K. na noze koňské, die Krone Podbírání korunky, das Kronengeschwür. Čsk. — K. v hudbě, fermata: ~. Zv. Př. kn. I. 22., Fr. Chlum 15. — K. = druh hradby, temeno 410 náspu, Krone der Brustwehr. Čsk. K. před- prsně (svrchní její svah). NA. III. 145. K. hráze, die Dammkrone. Dch. — K. = kůra, die Baumrinde. Mor., slez. a slov. Šd., Vchř., Mtl., Zkl., Wrch. Z dubové koruny dělá se luh. Luš. Tč. Korunky, die Gerberlohe. Wrch. — K, Mariakron, ves u Zábřehu. K. = vrch u Obecnice v Příbram. Krč. v Kv. 1884. 435., 437. — U tří, pěti korun v Praze. Tk. II. 199., 166., V. 71.—73. Sv. Koruny klášter, lb. 4.80. Vz Korunka.