Čbán
Čbán. BO. U Rožnova, žbélek, na Val. kubaňa. Brt. Žbán ucpati ubrouskem, aby napoj nevyčichl. Dch. O žbánku vody a o kúsku chleba ťa vypuď v pustatinu jako mňa. Phld. III. 1. 56. Dejte mi žbánek piva! Us. Tč. V mojej milej dvore dobrá voda, Bože! ne každý šuhajčok napiť sa jej móže. Ten Janík mládenec nabrau si za žbánok, pripíjau Zuzičce za zelený vienok. Sl. ps. Šf. 47. Od božího rána hledíme do žbána. Čes. mor. ps. 272. Náš milostpán je hodný pán, von nám dal piva plnej žbán. Brt. P. 132. (23.). Dyž jsi pán, zaplať žbán; Kdo z tych žbanků pijať budě? Sš. P. 163., 754. (558.). Také žbánek ucho má (všecko se slyší). Tč. exc. Má cecky jako žbán. Na již. Mor. Šd. Dotuď žbánek vodu nosí, do- kuď ucho celé, jak ráz ucho se utrhne, na črepy sa zmele. Slov. Tč. Každý sobě žbá- nem a jinému střípkem nabírá. Tč. exc. Svatý Jan rozbil žbán, koupil jiný za ma- liny (tak zvonívají ve Skřípově); Na sv. Jana jahody do žbána; Na sv. Jana idě voda do žbána; Sv. Jan — mléka žbán, sv. Vít — mléko schyt. Slez. Šd. Žbánky suché, děvy hluché. Č. M. 129. —Žbánky = druh hrušek na Mor. Vck. — Žbánečky, pl. = květy leknínu žlutého. U N. Bydžova. Kšť. U Olom. Sd. — Č. = pohoří. Vz S. N. II. 314. a. XL 317., Sdl. Hr. IV. 338.