Vlíti
Vlíti, vliji, vleji (zastr. vlém), vlij, (v ob. ml. vlí n. vlej), vleje (íc), il (zastr. vlel), it, ití; vlévati a vlívati, eingiessen, einflössen. — co, se kam (kde): pivo do konvice, Ros., víno do rány. Ras. Ilza u Pasova vlévá se do Dunaje. Ddk. VI. 21. Jakoby se jedna ústředna mluva či prařeč byla v ducha mluvce vlila; Leč jazykové ty ma- lichernosti nevlévají na smysl; Věc neoby- čejná vezdy podivnosť svou na mysl lid- skou vlívá znova; Vezdy skrytým ostane tajemstvím, jakou měrou působení božství na prospěch v moudrosti vlívalo; Kto v tvé stromy vleje živnou mízu? Sš. Sk. 20., 135., L. 40., 48., Bs. 188. (Hý. ). I vlil pánbuoh zase v mě dušičku (okřál jsem po nemoci). Arch. III. 41. (Šd. ). Řeka ta vlévala se do moře u přístavu efeského Panormus řeče- ného. Sš. II. 75. (Hý. ). — co kde jak. Kristus v církvi tajemným způsobem vlívá dary své milosti. Sš. II. 20. (Hý. ). — (kdy) proč. Druh na druha v životě k ukřepení a posileni nábožnosti blahodějně vlívá. Sš. I. 116. (Hý. ). — co čím. (Ještěrka) jedu jest plna a uštknutím svým jed vlévá. BR. II. 13. a. — se komu kam. Byla bych volala na svého tatíčka, ale sa mi vlila voda do srdečka. Sš. P. 126. — co odkud kam. Slunko od blankytu v kvítí oheň vlívá. Sš. Bs. 14. Bůh vlévá lásku v srdce naše. D. — V., Jel. Vím já, co se do něho vlévá (seč může býti). Č. Vodu do rybníka v. Horkou vodu na šaty v. Us. — co komu. Údům život v. Us. — čeho kam. Vlej naň vody (čásť, něco vody). Št.