Vpeřiti
Vpeřiti, il, en, ení = včiniti, vstrčiti, vraziti, vtlouci, hineinthun, hineindrängen, hineinschlagen; se, sich eindrängen, ein- dringen; vepříti se, dáti se do něčeho (peřím = pru). Jir. ad. Žk. 159. — co (se komu) kam (jak). Do cizího statku ruce v. (an- tasten). V. Vpeřiti se do sebe a pěstiti ška- redě. Kom. Vpeřil se mu do vlasů (popadl ho za vlasy). Us. V-li se do sebe. Kom. I baby se do toho v-ly. Drsk. Aby také do milé vlasti naší se nevpeřili (nevnikli). Vrat. Němčinu jim do hlav v-li. Kos. ol. I. 18. V čelo se mu pěstí svatý hněv můj vpeří Hdk. C. 354. Až i vpeřil v srdce jí ty střelky. Koll. I. 37. Sic sám pohan tebe v moře vpeří. Sš. Bs. 187. Ten dobrý druh vpeří se v škodu, počne s ním svádu. BN. Někdy se vládař v mě vpeři; Tak se druh ve druha vpeři za vrch tak nelítostně. Žk. 159., 462. Lichva se ve všecky statky i lidi vpeřila. V. — Kom., Hlas. — se komu kde. Komár vpeřil se mu, kdež neměl žádných chlupů, mezi nosem. Aesop. — se proti komu. Ctib. — V. = brk ptáku do hlavy vstrčiti a tím ho usmrtiti. Us. Ktk.