1. Druh1.
Druh, a, m. Cf. Mz v List filol. VII. 163.
Druh, m., a drahá f. mívají tvar jmenný; to vysvětluje se tím, že jsou to vlastně substantiva (socius a socia), přejatá do vý- znamu alter.
Druh o družce nevědieše a
druh od
druha tajieše. Hrad. 61 b.
Druh před
druhem běžěchu. Ib. 27. a.
Druh druha chce přetráviti. Št. Uč. 90. a. Prav to každý vás
druh druhu. Mast. 116. (Gb. v List. filol. 1886. 386.). D. v boji, der Waffenbruder. Dch.
Druh druha nevidiechu; Když ta dva dobrá
druhy proti sobě hnásta. Výb. II. 12., 44. D. věrný jest
druha obraz. Km.
Druh druhu nevěří. Mus. Ani se
druh druhem vymlouvaje. List. hrad. 1477. Tč. Nepoddada se
druh druhu. Žk. 471
Druh k
druhu mlu- viti nemoci bude (nebude moci). Pass. 8. Máte
druh druhu umývati nohy. ZN. Ten dobrý
druh ještě nebyl usnul. BN.
Druh druhu otpovědě řka. Bj. Ani d za
druha bude moci prositi. M. Patřili
druh na
druha; D.
druha netázal; Buď tobě požehnánie, neb jsi do- brého
druha syn; D.
druhu nerozuměl. BO. D.
druha je potřeben. Bž. exc. — D. = nižší zeman, tolik co pozdější panoš. Kn. drn. 130., S. N.