DruhýDruhý,
druh, a, o (dříve: vterý). Vz Vterý (shoduje se s řec. áevtecoc. Schl. ). — D. = po prvním nastupující, der zweite.
Druhým býti v řadě.
Druhý po něm. Kom. Sám
druhý. D. roj, odhad, volba, strana, cena, Rk.; sama
druhá = těhotná. Rk. Na
druhý týden (bu- doucí). Jedno na
druhé (na sebe), jedno na
druhém (na sobě), jedno po
druhém; na d. den, k
druhému dni. Jg. — Za
druhé, zweitens. V. Po drahé (opět, zase). V. Poslal po
druhé s týmž poselstvím. Háj. — D. = jeden ze dvou, der andere, einer von zweien. Dalekosť jednoho od
druhého. V. Chtě jeden
druhého dopraviti. Št. Jeden horší nežli
druhý; od jednoho k
druhému posýlati; jeden i
druhý; ani jeden, ani
druhý. Nt. Jeden šije,
druhý párá (co jeden udělá, to
druhý pokazí. Vz Marný). Jedna ruka
druhou myje; jedna bída
druhou stíhá; od jednoho polu k
druhému; jedno slovo po
druhém; jak jeden jazyk na
druhý působí; jedna věc za
druhou se do- sazuje atd.; dle Km. lépe: ruka ruku myje, bída bídu stíhá, od polu k polu; slovo po slovu; jak jazyk na (v) jazyk působí; věc za věc se dosazuje. Když jeden zívá, zívá i
druhý. Jeden za osmnáct a
druhý za dvacet beze dvou. Jeden jak
druhý jest z toho plotu kůl. Prov., Jg. jeden po
druhém. Jedno minu,
druhé svinu. Prov. Jedno od
druhého rozeznati, odděliti, odloučiti, odstaviti. V. Jeden jako
druhý. V. Brodí jeden proti dru- hému. Jedno lepší než
druhé. Prov. — D. = jiný, protivný, der andere. Vz Jiný. Jedno p