DruhýDruhý, druh, a, o (dříve: vterý). Vz Vterý (shoduje se s řec.
áevtecoc. Schl. ). —
D. = po prvním nastupující, der zweite. Druhým býti v řadě. Druhý po něm. Kom
. Sám druhý. D. roj, odhad, volba, strana, cena, Rk.; sama druhá = těhotná. Rk. Na druhý týden (bu- doucí). Jedno na druhé (na sebe), jedno na druhém (na sobě), jedno po druhém; na d. den, k druhému dni. Jg. —
Za druhé, zweitens. V. Po drahé (opět, zase). V. Poslal po druhé s týmž poselstvím. Háj. — D. =
jeden ze dvou, der andere, einer von zweien. Dalekosť jednoho od druhého. V. Chtě jeden druhého dopraviti. Št. Jeden horší nežli druhý; od jednoho k druhému posýlati; jeden i druhý; ani jeden, ani druhý. Nt. Jeden šije, druhý párá (co jeden udělá, to druhý pokazí. Vz Marný).
Jedna ruka druhou myje;
jedna bída druhou stíhá; od
jednoho polu k druhému;
jedno slovo po druhém;
jak jeden jazyk na druhý působí;
jedna věc za druhou se do- sazuje atd.; dle Km.
lépe: ruka ruku myje, bída bídu stíhá, od polu k polu; slovo po slovu; jak jazyk na (v) jazyk působí; věc za věc se dosazuje. Když jeden zívá, zívá i druhý. Jeden za osmnáct a druhý za dvacet beze dvou. Jeden jak druhý jest z toho plotu kůl. Prov., Jg. jeden po druhém. Jedno minu, druhé svinu. Prov. Jedno od druhého rozeznati, odděliti, odloučiti, odstaviti. V. Jeden jako druhý. V. Brodí jeden proti dru- hému. Jedno lepší než druhé. Prov. — D. =
jiný,
pro
tivn
ý, der andere. Vz Jiný. Jedno p