Žráti
Žráti, žeru, žéřeš, žířeš (obecně žereš), žerou, žer, žera (ouc), žral, án, ání, sup. žrat; žírati (ve složených); žrávati = ne- mravně, lakomě jísti, hltati, fressen; nemírně jísti a píti, schlemmen, fressen und saufen; tráviti, ničiti, hubiti, fressen, zehren; leptati, ätzen, beissen, fressen; se = kousati se, sich beissen; tratiti se, sich zehren; hrýzti se, sich grämen; vaditi se, zanken, einander beissen; ž. se o papíře, fliessen. Jg — abs. Žereš, lebo ni (o dobytku)! Slez. Šd. Žere nežera (když dobytek dlouho žere). Mor. Šd. Dali jim žrát. Us., Sb. sl. ps. I. 171. Poďte žrát všeliké zvěři lesové. Pror. Is. 56. 9. Máme železné hříbě v kamenném chlívě, třikrát za den řehce a žrát se mu nechce (zvon ve zvonici). Mor. Šd. Březnový sníh žere, dubnový hnojí. Slez. Šd. — co, se. Trávu bys žral, ale táhnút sa ti nechce; Šel pes přes voves, povídal, že by žral samú syrovátku. Slez. Šd. Když chce kůň tvůj trávu žhráti. Slez. ps. Tam palisády žere oheň. Sldk. 131. Se vespolek proti sobě bouřili a žrali. BR. II. 106. b. Žere vojnu (dbá na vlas vojenských předpisů). Us. u Olom. Sd. Ten žere knihy, karty (leží v nich). Kf. Koníček nechce žrát travěnky, že je od falešné panenky. Brt. P. 135. Ne- narodilo sa a žere oves (pytel). Mt. S. I. 139. Ktož ten kúsek žéře. Hug. 31. Oheň žéře zemju. Ž. wit. Deut. 22. Myš i jiné věci žéře. Rd. zv. Rez železo žere (ničí). D. On vína nepije, on je žére. Us. Psi se žerou (kousají). Ros. Ten papír se žere (proskakuje). Ros. — se nad čím: nad cizím štěstím (hrýzti se, smutným býti). V. — se s kým {hádati se, hrýzti se). Rk. (Ty sekty) se spolu žrávaly. V. — co, se kde. Ž. se na mysli. V. Víno se v sudě hrubě žere (tratí se). Ros. On se ve vnitřku žere. Us. Vck. Nežby ja měla byť Turkovi nevěstú, rači nech mňa v mori drobné ryby žerú. Sl. spv. 157. — čím. Ž. se hněvem, hořem. Us. Tu črt črta hněvem bude ž. Výb. II. 34. Hledí hubú a bude ňú žrát (o zevlech). U Uh. Hrad. Tč. — co komu. Ej nežerte mu hlavěnku, co mně lúbala huběnku. Sš. P. 92. Tomu nadarmo vši hlavu nežerou (o chytrém). U Litovle. Kčr. —jak. Myš sýr krádeží žere. Us. Ž. na fatku (na cizí útraty). Sych. Hrubě ž. (příliš píti). Žere, jako by na vítr házel (hltavé). U Žamb. Kf. Žereš jako kráva. Slez. Šd. Žere, jak by letěl (spěšně). U Poličky. Sn. A to teľa žere veľa. Dbš. Obyč. 170. Tak žral, div se neschvátil, mój koník plavý. Koll. Zp. I. 171. Kerá kráva pomaly žere (hodně ryčí), ta též málo mléka dává. Slez. Šd. Kohútovi to nebylo na vďaku, že husy žrú po plnom zobáku, kury jeho na kraju len po zrncu zobkajú. Zbr. Baj. (dod. 49.). Červ svědomí jejich neumře, ale je věčně ž. bude. BR. II. 582. a. Zjevně Bohu danú almužnu žerú; A bude ž. maso vaše jako oheň. Hus I. 123., II. 19. — odkud. Koně naše musejú zo zlatých jasiel žráť. Zbr. Lžd. 172. Z válova žerie statek (dobytek) aj svine. Nad válovom býva rebrina, za ktorú sa kladie krm (píce) a odtial si ju statok vyťahuje. Zátur. Mostiny, pomostiny sú podlaha v stajni. Jasle zovú v Liptove to z dosek sbité, z čeho žerú ovce. Zátur. Nechce ž. z mojej ruky ovsa. Koll. Zp. I. 171. — kdy. Ces (přes) noc v krčme žerie, ráno mňa tantuší. Koll. Zp. I. 11. Statku (dobytku) nedává se ž. až po službách božích. Brt. L. N. II. 32. — se kam. Zda hříšné není poshověť tomu raku, by se žral vždy dál v náš blahobyt? Shakesp.