1. Sloup
1. Sloup (zastr. slúp, stlúp, na Slov. stlp), u, m.; v již. Čech. posud stloup, Kts.; tedy jest z tohoto slova t odsuto. Cf. Gb. Hl. 116. Strsl. stl?p?, rus. stolp?. Mkl. aL. 30. Vz o s-ech v Bř. N. 239., 240. — S. jest štíhlé, okrouhlé či vlastně válcovité těleso, skláda- jící se z hlavně čili dříku či stvolu (der Säulenschaft), jenž činí vlastně sloup a kromě v dorickém slohu leží na zvláštní patce či noze (basis), která, jako i hořejší čásť jeho (hlavice, hlava, hlavina, kapitél), v rozličných druzích s-ů i rozličné určité formy dostává. Vz S. N. S. = podpora, pilíř, die Säule, der Pfeiler. V. S. toskánský, ionský, korinthský, dorský, římský (patery s-y stavitelské); s. sosnový, dubový, ka- menný, Jg., polouztracený (Wand-, Halb- säule), Nz., na stání (ku kterému koně při- vazují, kobyla, přívora), V., milní (milník), s. s obrazem, u lešení, s. barky, s. lodí, ve zdi, ve stěně, D., plavecký n. plachetní v lodi (stěžen), V., na rozcestí, Br., s ru- kami na rozcestí, na památku, pamětní, slávy, ke cti postavený, na peníze (Geld- stock), hrobní, ve střeše, pod hranicí nebo hraniční (ve mlýně, který drží celý vrchní díl hranice), stavěcíi, u pytlování. Us. (Jg.). S. schodový (schodnice), stoličný, Dach- stuhl-, točitý, Drehsäule, Nz., vítězný, ná- věštní, Anschlag-. Dch. S. dřevěný n. zděný mostu (mostnice). Kpk. S. plotní, die Zaun-. Dch. Stavba, řád, tloušťka, okolek, výška sloupu; polštář pod sloupy, brána na slou- pích, ozdoba na sloupu; na s-ech postavený. Šp. S-py okolo něčeho (peristilium). Dch. Ke sloupu někoho přivázati. Us. Zlob. Dům sloupy utvrzený stojí. Kom. Pata, břevnoví, římsa, článek, dřík (stvol) sloupu. Nz. Své k osnově stavby nepřináležejí, ale přidáni bývají, aby budovu nesli a podporovali. Sš. II. 21. Pozdravuje sloup. Vz Opilý. Dává sloupům dobrou noc. Vz Opilý. A když přijdě do staveni, dava sloupu pozdraveni, pozdvihuje k nebi oči, celý svět se pod nim točí; Dyž na rynku lidí néní, dává slúpům pozdravení. Sš. P. 649. Jakož nic přieměj- šieho a pevnějšieho než slúp, tak nic sil- nějšieho než láska. Hus III. 69. — Sloupy H erakleovy = skály v úžině gibraltarské. — S., co sloupu podobno. S. ohnivý na nebi, V, s. písku, Šm., prachu. Ros. S. ohenný a oblakový; S. dýmu vychází z města. BO. V jednom slúpě jezděchu (v řadě). St. skl. II. 209. S. v tělocviku, vz KP. I. 434. — Sloupek = podstavek, die Unterlage. Po- stav lampu na slúpek. Mor. Šd. — S. ve fysice —- batterie, die Batterie, Säule. S. Voltův, galvanský, Zamboniův, suchý, stálý, poddružný, thermoelektrický, hydroelek- trický (mokový, na mok), Nz., otevřený, zavřený. Vz KP. II. 214.— 216. S. dvou- článkový. Nz. — S-, podpora, pomoc, die Stütze. Jakož také pána z Kounic a všecky jiné sloupy, na nichž se spoléhá slavné mar- krabství moravské, totiž pana . . . Žer. 11. Kněžie sami se nazývají slúpy cierkve svaté; Skrze slúpy doktorové cierkve sv. se roz- umějí, kteříž ji slovem a příkladem držie a zpodpierají. Hus II. 117., III. 40. Nejzku- šenější voják a sloup panství tureckého umřel. Vrat. Církev jest sloup a utvrzení pravdy. Štr. Hlavitý s. církve. Sš. J. 1. — S., věc nepohybná, die Säule, das Starren. Lotova žena obrácena jest v sloup solný. Br. Státi jako s. D. Je hloupý troup, stojí přede vším jako sloup. Horný. Oči v sloup pošlé. V s. pošly jí oči. Čes. vč. Oči mu v s. zašly, se obrátily. Zlob. Oči mu jdou v s., má již oči v s. (v sloupku). Oči mu sloupem stály. Brt. S. 56. Oči mu stlpkom stojá (= jako sloupek, v sloupě, v sloup). Na Slov. Ht. Cf. Zrak se mu trhá. Jg., Ml. Postaviv oči v stlupie, pusti duši. Št. Pa- ducnicí trpící hovado se svalí, oči v sloup otáčí, sliní atd. Ja. — S., hřbetní kosť, das Rückgrath. Hlas. Spadlo muco na s., (po- štěstilo se výše naděje. Vz Štěstí). Č. — S. v botanice, vz Sloupec.