Dub, u
Dub, u, doubek, bku, dubec, bce, dou- beček, čku, dubeček, čku, m., Jg., dubíček; dubčina, doubrava, doubravina, doubí, dubí, dubina = les dubový; dubové křoví, dubo- viště. D. letní (drnák), zimní (křemelák), korkový, Čl.; skalní, tvrdý, mezní, křemelák, zimnák; šipák, červcový (červec), borkový, vlaský (sladký, dub širokého listu, V. ), kašta- nolistý, červený. Jg. Vz víc v S. N. II. — D. černý, Ebenbaum. D. — Když dub padne, ledakdos třísky sbírá. Vz Neštěstí. Lb., Č. Na dubě nerostou než žaludy. Jg., Šp., Lb. Z žaludu nebude než dub. Chlap jako d. (veliký, silný). Lakomec i dubu lýka by dřel. Jg. Jednou ranou dub nepadne. Dub nepo- razíš jedním dechem (vz Strom). Č. I d. se pohne. Bern. D. na ráz nesetneš (neutneš). Bern. Mnohý d. k své záhubě topůrko dává; Velicí dubové dlouho rostou a chvilkou padnou. Pk., Lb. Z prázdného duba vyletí sova = Niektorá krava celé hovädo (když někdo něco sprostého poví). Mt. S. — D., Gerberlohe. Ms. — Dub, a, m. 1. muž silný. Mieři dub protiv dubu. Rkk.; 2. člověk tupý, hloupý, ťulpa, troup, lenoch, nemehlo. Tupý jako d. Jg. Hni se dube na pařezu (o lenochu). Č. Ty dube! Můj milý dube, co z tebe bude! Za úškem má dubovou tříštku (= hňup). Vz stran přísloví: Hloupý. Č. — Bouchá od dubu k dubu (= 1. tlučhuba, 2. marné domlouvání- se). Č. — Dub, u, m., Eiche. Jg. Dub Český, gt. Dubu Č-ého, m., město, Böhmisch-Aicha.