1. Luk
1. Luk, u, m, Luk, arcus, der Bogen; lučiště, cornix, das Horn des Bogens; kuše, scorpio, die Armbrust. V. L., oblouk z látky pružné, na němž natažena tětiva, jíž se me- tají šípy. Vz S. N. L. byl částkou kuše; oba konce luku spojovala tetiva, na tu kladl se šíp a natáhnutím ji šíp se vymršťoval. Hrš. Km. II. n. b. 119. L. natáhnouti, na- píti, napiati, napínati, V., spustiti. Jg. Z luku stříleti. Sam. — L. = oblouk, částka kruhu, der Kreisbogen. — L. = duha; u kordu, der Bügel; u sedla (Bogen am Sattel). — 2. L., Lukavec u Bílovce ve Slez. — L., serpillum, Quendel, rostl. St. skl. L., allium vineale, Lauch. Aqu., Vodň.