Um
Um. Cf. Mkl. Etym. 372. a., Jg. Slnosť. 33. U. u Kanta = mohutnosť myslicí, mo- hutnosť pojmů, Verstand. Dk. Dj. f 76. U = mohutnosť duševní myslívá, pokud zabývá se věcmi smyslnými. Dle jiných = mohutnosť činiti pojmy a soudy. Cf. Rozum Pdl. exc. U. = smysl, rozum. Cf. Št. N. 73. 36., 83. 3. U., intellectus, Verstand, Geist. Besinnungskraft. Št. Kn. š. 190. 2. U., ani mus. Nebývaj strašivým na tvém umě, noli esse pusillanimis in animo tuo. B. mik. Sir. 7. 9. Jinde klade se smysl za animus. Z svého smysla (ex animo suo) hromáždí. Ib. 14. 4. Jinde mysl. Zbožný (felix) jest, jenž neměl na své mysli smutka (animi sui tristitiam). lb. 14. 2. Jehož múdrosti nemóž i žádúcí umem obklíčiti ni rozumem. Kat. str. 30. (str. 150., 122., 106., 116.). Um, animus. Sv. ruk. 315. Keď mi na um zídú šuhajové řeči, slzy zalievajú moje sivé oči Koll. Zp. I. 146. Nepřišlo mi na um. V záp. Čech., ve vých. Mor. a na Slov. Km. 1883. 667. V umě sobě dáti rady. Alx. Anth. I. 3. vd. 33. Znal písní čarotklivý um (smysl). Kká. Um (znalosť) slušnosti není lehký. Kká. Td. 24. Devater um (umění). Št. Op. 46.