Výlev, výliv
Výlev, výliv, u, m. = vylití, vylévání, co se vylévá i místo, kde se co vylévá, der Aus- guss, Erguss, das Ausgiessen, die Mündung, V. slz, řeky (povodeň); v. i odlev moře. L. V. krve v kůži, die Hauthämorrhagie Nz. lk. V. krve, apoplexia, mrtvice, der 273 Blutaustritt; v. krve z vlásečnic, vlásečni- cový, apoplexia capillaris; v. krve těžký, a. gravis; v. krve do omozečnice, a. inter- meningea; sídlo výlevu krevního, apoplek- tischer Herd; v. krve do dělohy, haemato- metra; v. krve při větrnatosti hrudníku, haemopneumathorax; v. krve (krvácení), haemorrhagia; v. krve od roztržení cev, extravasatum haemorrhagicum; v-vy krevné (peteče), peteohiae. Nz. lk. V. krve pod spojivkou, haemorrhagia subconjunctivalis; v. krve do přední komory, hypohaema; v. krve do víček, h. palpebrarum; v. krve do očnice, h. orbitalis; výlev krve do sítnice, apoplexia retinae. Schb. — V. = konečné lití svíček voskových, aby svíčky byly stejně voskem polity. Ktk. — V. = výčep, der Ausschank. Kolik's utržil dnes z výlevu? Výlevu mnoho, výdělku málo. Cf. Kolik's vylil? U Uher. Hrad. Tč. — V., přenes., der Erguss. V. citu. Čch. Petrkl. 27. Duševní v., seelischer Erguss. Dch. Zcela souhlasně s tímto básnickým výlevem vyslovuje se připomenutý letopis o králi; Jen pořídku a v případech jednotlivých zaplašen byl na chvíli prudkým výlevem citů z hloubi duše vycházejících. Ddk. VI. 208., V. 48. (Tč. ). Hojný výliv ducha sv.; Ten blažený výliv spustil se na syny a dcery; Je list náš bezprostředním výlivem srdce apoštolova; Veškeren proud a v. milostí ode Krista se počínal. Sš. Sk. 7., 23., II. 150., J. 37. (Hý. ).