1. Za- předpona
1. Za- předpona. Slova s předložkou za- složená označují to, co jest za tím, co se druhým členem označuje aneb na místě jeho klade; označují i čas. Mkl. B. 416. U pod- statných jmen se obyčejně dloužívá: zápal, závisť, záplata, zájem, zábřeh, žábřeží, zá- hoří, zálesí, zámoří, zábava, zábradlí, záslona, zápětí, zámostí, záříčí, zástolí, zákampí, ale: zahrada, zabřežek, Jg. Slov.; adj.: zahra- ničný, zámořský, zaočný, záhubný, zákonný, záhodný. Na Ostravsku a Frýdecku mění se zá- obyčejně v zo-: zorobek, ale zarobiti; zovitka — zavíti, ale říká se: zaklad, za- stava atd. Tč. Předložkou za- u adjektiv vyjadřuje se obyč. menší stupeň vlastnosti: zabělalý, zasladlé ovoce, začernalý, zakyslý, zahnědlý, zahořklý, zamodralý, zahustlý, za- tvrdlý, zasinalý, zahlouplý, zánovný a p. Cf. Mkl. B. 365., Bž. 237. Vz Na-, Po-, Při-, T. — Za u sloves vyznamenává a) směr děje za nějaký předmět (za něco), často i pouze někam, pryč, do něčeho; velikou míru děje; zhoštění se, zmaření, zničení čeho; b) vniknutí děje ve skutečnost pravidelně s vedlejším ponětím menší míry děje, někdy i začátku děje. ad a) 1. Se slovesy pohybo- vání se z místa na místo a pohybování ně- čím, stavění, sedání, lehání, házení atd.: zajíti, zaletěti, zastoupiti zač, zahnati, za- sednouti. — 2. Se slovesy krytí, halení, bar- vení, mazání vyznačuje, že se něco nevidi- telným stává aneb buď zcela bud částečně pokrývá: zahaliti, zakryti, zamalovati, zača- diti, zasypati atd. — 3. Znamenají vyplnění n. zakrytí nějakého otvoru: zandati, zatlouci, zalepiti, zamknouti, zavříti, zacpati, zadělati, zapečetiti, zaklestiti atd. — 4. Také ohra- zení neb opevnění místa nějakého, bránění čeho, překážení: zahájiti, zakoliti, zapažiti, zahraditi, zabrániti, zameziti, zaskočiti atd. — 5. K vyjádření opatření něčeho něčím: založiti, zásobiti, zašatiti, zavěniti a p. — 6. Za vytýká pouhý směr někam, za něco, s očí, do něčeho se slovesy pohybování, há- zení, násilného pronikání, bodení, sekání, píchání, matení, pletení, křivení, mísení, za- pisování, zaznamenávání: zaběhnouti, za- vézti, zajeti, zatáhnouti, zatlouci, zatlačiti, zavrtati, zadělati, zapsati, zadati (prosbu), zakročiti. — 7. K vyjádření veliké nebo pří- lišné míry děje, dopuštění se chyby, poško- zení: začísti se, zabrati se, zadlužiti se, za- hleděti se, zazobati se, zakrojiti, zaříznouti, zalézti, zastuditi a p. — 8. K vyjádření, odstranění něčeho, zproštění se čeho, zme- škání, ztráty, zcházení i zničení: zalkati, za- drbati, zamodliti, zažehnati, zašantročiti, za- prodati, zapůjčiti, zanedbati, zameškati, za- spati, zakrsati, zasmrádnouti, zastarati. — 9. Co složená přechod od předcházejících k následujícím, v nichž za pouze časový význam má, tvořící důležita jsou. a) Mnohá proniknutí mokem, horkem, vštěpování ne- duhu, nemoci, nákazy, ohně atd. vyzname- návající: zavlažiti, zamoknouti, zapařiti, za- hřáti, zahniti, zastonati, zahnojiti se. — b) Ve kterých předložka za začátek neb menší míru děje vytýká: zakrojiti (začíti krájeti), zalomiti, zařezati, zaprati, zakoupiti, začíti a p. — c) Na rozpoložení duševní, snahu, chtíč, libosť atd. ukazující: zabažiti, zamr- zeti, zanevříti, zaželeti, zazliti a p. — ad b. Se slovesy vyznačujícími 1. svit, lesk, jas- nosť, cit, zjevy meteorologické atd.: zablesk- nouti, zasvitnouti, začpěti, zavoněti, zava- nouti atd. — 2. Hlahol, zvuk, breptání, klení, lání: zazvoniti, zaduněti atd. -- 3. Výkony smyslů: začichnouti, zaslechnouti, zahleděti atd. — 4. Výkony dechem: zafouknouti, za- vzdechnouti. — 5. Výraz tváři, rozpoložení duševní atd.: zašlebili se, zaplakati, zaslzeti, zavzdorovati. — 6. Pohybování se aneb ně- čím: zakmitnouti se, zatancovati, zahýbati, zatřásti. — 7. Trhnutí, tření, dření, kousání atd.: zadrápnouti, zadrhnouti, zakousnouti. Tn. 136.—147., 189. —190., 193. Vz tam více sloves a příklady. Cf. také uvedená časo- slova ve slovníku, Pk. v Olomouckém pro- grammu z r. 1875. str. 19.—21., Mkl. S. 208., Zk. S. 82.—83.- Slovesa přechodná vůbec a nepřechodná pohybování s předložkou za složená řídí akkusativ. Zahnal nepřá- telská vojska. V. Zahubiti město. Jel. Za- chovati všecky věci. V. Cesty zasekati. Br. Zaskočil je. Háj. — Zk. Chybně tedy: za- vražditi, zastaviti, zasaditi atd. s genitivem. Brt. — Slovesa s za složená řídí také dativ cíle, ač velmi zřídka. Založil mě tento sobě hlavě (= za hlavu). Pass. Tělo pohanské hlavě založil. Pass. Vz Zk. Skl. str. 96.