KobaKoba, y, f. = kob. Kobu čiň. Koll. St. 425., 713. Cf. Mkl. Etym. 154. — K. = kobka, pokojík, síň. Dívčí k. Čch. Mch. 37., Bs. 12. Když lid krepčí, vejdi v tajnoukobu, Boha pros, by prominul jim zlobu.Sš. Snt. 11. — K. = krkavec. K. koby ne-učenu. C. M. 39. — Smil v. 1210. Vz Po-ručník (na konci. Vš.), Výb. I. 1143. 21.— K. = moucha na mrchy sedající. 1496. Mus. 1884. 530.