Křepel
Křepel, křepelenka, křepelinka. Cf. Bž. 255., Šrc. 52., Schd. II. 462., Kram. Slov., Mkl. Etym. 243., Hlb. I. 499., 178. Na Mor. také: podpolíška. Brt, Dt. 49. Křepelice. Sv. ruk. 318. b. K. tluče, křepelá. Brt. Není ptáčka ani křepelice, samé zimy, samé me- telice. Sš. P. 5. Hra (dívčí) na křepeličku, vz Km. 1887. 453., Brt. Dt. 216., Sš. P. 727.-728. K. křičí: Poď pones, pět peněz; za telata! Nebo: Poď požať, poď požať! Val. Vck. Když obilí dozraje, k. volá na sedláka: Už je čas, na ten klas! poďte žat! poďte žat! Km. 1886. 360., Brt. Dt. 49. K. vidouc sedláka jíti polem nedůvěřujíc mu, povolává na sousedku: Vávra, Vávra! Poď polez, poď polez! Zlinsky. Brt. Dt. 49. Vztaké Křástel a Er. P. 24. — K. = třeslice,das Zittergras, rostl. Mor. Brt. U Polič. Kšá. — K. = česk. tanec. Dch. — Křepelička = be- ruška. U Smidar. Kšť. — K. == člověk malé postavy. U Neporaěřic. Rč. — K-ka = lehká ženština, nevěstka. Us. Kšť.