Pověst
Pověst, i, pověstka, y, f. P., m.: pověd-ť, kmen věd, koř. vid, d před ť v s, vz Vlasť. Strsl. po + věst?, -t? přípona. Mkl. B. 166., 168. (Hý.). — P. = povídání, vypravování, das Erzählen, die Erzählung. L. — P., poví- dačka pravdivá i smýšlená, das Erzählte, die Erzählung, die Nachricht, die Neuigkeit, die Historie, das Histörchen. P., vypravo- vání nějakého příběhu nadobyčejného, pa- mátného, z ústního podání národa vzaté, kteréžto podání k jistému času, k jistým osobám aneb místům se odnáší. Má-li p. velikolepým obsahem svým důležitý význam pro celý národ, nazývá se p-stí národní, sice slove p-stí místní. P. o praotci Čechu, o Kro- kových dcerách, o Přemyslu stadickém, o dívčí válce, o Horymírově skoku, o slepém mládenci, o rytířích blanických, o bílé paní, o Ječmínkovi atd. KB. 13. Vz S. N. Po- věděl jim tři pověsti. Výb. I. 554. Zvěstuju vám pověsť veleslavnú o velikých pótkách. Rkk. 45. Ktož čte v písmě, někdy tak holú pověsti utěší sě. Št. N. 254. — P., slovo, rada, řeč, propovědí, přísloví, das Gesagte, der Ausspruch, der Rath, der Spruch, das Sprichwort. St. skl. U p-stech mluvím, in proverbiis lequor. ZN. P-sti Šalamounovy = kniha přísloví. BO. — P., řeči lidské, rozprávka v lidu, pokřik, das Reden, Ge- rede, die Sage, das Gerücht. Vyšla ven ta p. Br. Ta p. jde; p. se trousí, prochází mezi lidi; p. mezi lid vtrousiti; p. nejistá, ne- pravdivá; ta jest obecná p.; p. jde mezi lidi; zlou p. o někom roztrušovati. V. Me- thodu tu přivedli brzo do zlé p-sti, lépe: m-dě té zlou p. připravili, m-du tu o dobrou p. připravili. Km. Nad p. žádného rychlej- šího posla není. Ht. Sl. 209. P. se rozhlásila, Sš. Mt. 35., rozhlašovala. Bart., D. P. se roztrousila. Sych. P-sti víru přikládati. Sych. Jest to pouhá p. Kram. P-sti lidské nedbati. Kom. Pustila o sobě p., že. Plk. Podlé p-sti. D. Byla p. Us. Býti v p-sti. Dch. Oheň se rozmáhá, p. se roznáší (pomluva čím dále tím větší). Č., Km., Lb. P. o nich jde. Dal. 81. Dobrá p. se roznáší, zlá letí. Lb. Každá p. lživá. Mt. S. P. vzešla o někom. Bart. 4. 10. Po všech Němcích p. jdieše. Dal. 116. Dáti se klátiti nejistými p-stmi. Pal. P. křivá. Troj. V p a v posměch někoho dáti. Troj. V p.. přijíti. Us. Pověsť po uších lidských lítá. Č. P. letí jako pták. C. Jedna p. drahou plodí. Č. — P., jméno dobré n. zlé u lidí, sláva, hanba, pořekadlo, der Ruf, die Nach- rede. P. slavná, dobrá, chvalitebná, poctivá, zlá (nečest'). V. Škodlivé uražení dobré po- věsti. Er. V dobrou (zlou) p. vjíti, přijíti; p. získati, zhanobiti, zohaviti; utrhati, ublí- žiti něčí p-sti; na p-sti uražený; dobrou, zlou p. míti; dobré p-sti ujímati; dobré po- věsti něčí býti nepřítelem; na ublížení něčí dobré p-sti a cti mluviti; zlou p. o sobě míti, slyšeti; zlou p. udělati. V. Má na sobě zlú p. zlého nepravého účinka. NB. Tč. Chtěl-liby jej na jeho p-sti dotýkati. Vl. zř. 482. Aby p. klesající a ku pádu nachý- lenou podepřel. V. 1 bude isral. lid na pří- slovie a na p. všem lidem. Bj. Ve zlou p. koho obláceti. Sš. J. 124. P-sti hledati. Dal. Jest dobré p-sti. Jel. V dobré p-sti býti. D. Někoho na dobré p-sti se dotýkati. Boč. V zlou p. uvésti. D. — Strany přísloví vz ještě: Bota, Hluk, Koupiti, Naroditi se, Pírko, Prst, Sláva, Slovo, Trouba.