Únos
Únos, u, m. = unesení, die Weg-, Ent- führung, der Frauen-, Mädchenraub. O u-su a podávení. Vš. 143. Dívčí ú.; ú. dívek, ženy. D. Ú. Heleny. Troj. V Srbsku, kde říká se únosu otmica, trvá tento způsob ucházení se o nevěstu podnes; Kde ú. dívek platí za zákonitý způsob manželství, tam; Dívka musila se vysloviti v ten rozum, že ú. stal se po její vůli. Ddk. II. 111., IV. 301., 302. (Tč. ). Ale o únos má ta paní unesená postavena býti před úřadem. Arch. II. 491. O únos má komorník slyšeti sú- sedy, kde panna neb vdova byla, byl-li úp, křik, nebo... O. z D. Cf. Gl. 348., S. N. — Ú. = co se unésti může, was man weg- tragen kann. Není to s únos (nestojí to za to, aby to někdo odnesl). Háj., Šm. — Ú. = chyba, vada, das Gebrechen. To dítě má ú. na těle. Us. — Ú. = škoda, der Schaden. On má veliký ú. Us.