Vrah, a, m., pl. vrahové. D. V., vragb, goth. vargs inimicus, skr. varh (m. vargh) ferire, destruere. Schl. V. = nepřítel, der Feind, hostis. Ž. wit. Deut. 27. a 41, Dal. 103., 160., 166. a j. Slovo v. od polovice 14. století ustoupilo slovu nepřítel. Jir. v Mus. 1864. 150. Nyní zase ožívá. Nebojíce se vrahóv, by nás kdy mohli přemoci; Zpup- ných nepřátel a vrahóv. Troj. Že jsem pohnal vraha svého, jenž jest zabil mého bratra. Arch. II. 79. Aj ty vraže, běs v tě! Rkk. 12. Sekyra na ně dlubny kludí, když se
před svým vrahem súdí. Dal. Náš dávný v.
ďábel. Pass. 8. (Hý. ). V. a nepřietel (hostis);
Když vyjdeš proti vrahóm (hostes) tvým
v boj. BO. Bíte mého vraha. NB. Tč. 251.
Můj háj zelený mi vrahovia (= vrahové)
zoťali. Na Slov. Tč. Každý, ktož nenávidí
bratra svého, v. neb vražedlník jest. Hus
I. 154. Moudrá hlava chystá vrahům pád.
Shakesp. Tč. Své vrahy mlátí; búřiti v v-hy;
na vrahy pospěti; kus ščita vrahu otrazi.
Rkk. Úhlavní a ukrutný v. nepřítel Turek.
Har. — V. = hlavní nepřítel, zlý duch, ďábel,
der Arge, der Teufel. V. MV. nepravá glossa.
Pa. — V. = zabojce, kdo někoho zabil, der
Todtschläger, Mörder. V. otce, matky, bratra,
V.; vrahem svým býti. V. V. krále, úkladní,
D., dětí. Svůj vlastní v.. D., J tr., v. samého
sebe. D. Vrah cti něčí. V. Vraha vyhledati.
Er. V. tajný. Th. Loupežný v., der Raub-
mörder. Dch. Žaloval si v. vrahovi, krahu-
líček jestřábovi, že mu mladé vyhubili a
samičku zastřelili. Sš. P. 698. Spáchal-li
Němec vraždu, v. buď knížeti zapraviti má
12 talentů řezenských denárů, buď zbaven
býti pravé ruky; K vypátráni vrahův a zlo-
dějů byli přicvičeni. Dch. IV. 170., 229.
(Tč. ). Ďábel byl jest vrah n. mordéř od
počátku, neb zabil jest Adama, prvého člo-
věka. Hus I. 154. Vz Mordéř v Jg. Slov. — V., lépe: brah, brh = dříví v lese složené, geschlichtetes Holz im Walde. Jg. — V. = metla, die Ruthe. Drbati někoho vrahem totižto metličkú na zadku. Boč. ms. Olom.