Karafiát
Karafiát, z řec.-lat. caryophyllus. Bdl. Vz Mtc. 1880. 84. H. karafilát, hvozdík, hvozdíček, hvozdička, karafilát, karafiát, dianthus caryophyllus. Rstp. 118. Vz Hvozdík, Klínec. K. japanský, d. Hedewegii; diade- mový, d. diadematus; kartouzský, d. bar- batus; zahradní nízký, d. caryophyllus nana; jednobarevný, dvoubarevný, vroubený, čár- kovaný, peřitý (d. plumarius), Dlj. 40., 58., 59.; obrovský, d. giganteus; africký. Rt- K. indiánský = aksamítník. Rstp. 888.-889. Cf. Schd. II. 296., Sbtk. Rostl. 248.-250., Slb. 614., Mllr. 40., Rosc. 139., Sdl. Hr. IV. 27., S. N. Aj nosí, nosí karafiát, přijdi, sy- nečku, máš-li mě rád. Sš. P. 390. Potěš mě synečkem jako karafiát. Ib. 589. — K. Václ., ev. farář 1822. Jg. H. 1. 2. vd. 577., Bačk. Písrn. 224.