Propůjčiti
Propůjčiti, il, en, ení (zastr. propojičiti, propojčiti), propůjčeti (zastr. propojčeti), el, en, ení; propůjčívati, propůjčovati = k uží- vání půjčiti, dáti, verleihen, dargeben, ge- währen, gestatten, ertheilen; připustiti, ein- räumen: p. se = po vůli býti, Jemanden zum Willen sein, sich einem mittheilen, überlassen, vergünstigen. Jg. — Propůjčeno míti = do- voleno; není mi propůjčeno — nesmím. V. - co (komu): svobodu, V., milosť (uči- niti), D, statek (poddati, verleihen), D., pro- pojičky (v hornictví, belehnen). Jg. P. ně- komu svou službu. Dch. P. někomu moc,. úřad; p. sobě obapolně spisy v rozepři J. tr. — čeho (komu): pomoci, milosti, pokoje, daru, úřadu, Jg., laskavého ucha, D., moci. V. Já vám toho propůjčuji (při- pouštím). Br. Jestli nám Bůh takové lásky propůjčil. Sš. I. 61. Dobrého slova jí v po- radě propůjčí (dobře o ní promluví). V. Že Bůh potomstvu jeho (Abrahamovu) země svaté propůjčí. Sš. Sk. 76. — čeho, co, se k čemu. P. svých hlasů k přerozkošné mu- sice. Kom. P. děti k žebrání. J. tr. Doly k pavování někomu p. Nar. o h. a k. P. se někomu k službám. Sych. Jazyk český pro- půjčoval se k opravdovým studiím filoso- fickým. Pal. Rdh. III. 259. Jak se mohl k tomu šmejdu p.? Us. Dch. —komu odkud. Chudým ze svých statků propůjčoval. Sš. Sk. 53. — komu v co. Bojovati musíme s pletí a jí ničeho v rozkoš nepropůjčovati. Sš. Sk. 15. — co, čeho kde: noclech v domě. v hospodě, v nájmu p. V. — co komu k čemu (zač). Hory (doly) k vzděláváni kovů za, některý díl zisku někomu p. Vys. Hojnosť času k napravení-se jim propůjčoval. Br. Janovi bratru svému Moravu k drženi p-čil. V. — se čemu, komu: času (hověti mu). V. Tobě se propůjčuji (jsem po vůli). V. — se komu za koho: za dobrého přítele. Th. — co komu kdy. Otec totiž dal a pro- půjčil soud synu teprv při jeho vtělení; Kdež sv. apoštolu při kázání se p-val. Sš. J. 89., L. 2. P. někomu spisy v rozepři. J. tr. Příteli v jeho potřebě se p. Rvač. — se komu proč, k čemu jak. Z peněz se nám k službám propůjčil, Jel., s chutí. Sych. David všechněm úminkům těm se milerád p-čil; Ač se byl na nějakou chvíli jemu p-čil; Slušně se tedy do Pána nadála, že se nějakou měrou svatům propůjčí: Spra- vedlnost byla jemu kromě zásluh vlastních propůjčena; S milostí a láskou se nám p-čil: Pán se jim také v tom přeochotně p-čil; Abychom k nepřízni jejich láskou, k nená- visti jejich dobročiněním, k jejich hanám modlitbami se jim propůjčovali. Sš. Sk. 158.. 152., J. 39., I.' 51., L. 30., 66., 73. Nebo za- pálivše hraň propůjčovali se nám všechněm pro déšť nastalý a pro zimu. Sš. Sk. 288. (Hý.). Jestližeby hormistr propůjčil komu která propojičku bez vědomí těžařův. CJB. 357. — se čím, se komu v čem. P. se službou. V. Jenž se v tom svým pánům propůjčují. aby . . . Br. Římanům se v platných služ- bách propůjčoval. Plác. P. se v službě. V. Rád se v tom Bohu propůjčuje. D. Král propůjčoval se pánům českým nadobyčejnou štědrostí. Pal. ?. 1. 352. Propůjčuje se nám divy svými; Kdyby se vší silou svojí hlá- sání tomu nepropůjčoval; Kteří jí (církvi) silami svými se propůjčují; Že se duch svatý milostmi svými všechněm lidem k vedení bohumilého života propůjčí; P. se někomu ochranou a záštitou. Sš. L. 62., I. 9., Sk. 1., 18., 26. (Hý.). Ač Pavel k nenávisti jejich se jim láskou, modlitbami . . . propůjčoval; Všelijak vlídností a zdvořilostí svou světo- známou Pavlovi se propůjčujíce; Ostrované se nemalou vlídností a ochotou propůjčili rozbitkům; Pavel za svého na Maltě po- bytu se obyvatelům zázračnou pomocí, oni pak jemu všelijakou ochotou propůjčují. Sš. Sk. 236., 205.. '289., 288. — se komu kde. Petr tuto v Antiochii nějak příliš se židům a mravům jejich propůjčoval. Sš. Sk. 186. (Hý.). — že. Propůjčme (připusťme, dejme tomu), že tak jest. V.