1. Vrána
1. Vrána (na Mor. a Slov. vrana), vranka, vranečka, y, f. Strany krácení á vz Brána. Cf. lit. varnas, Gb. Hl. 125., Šrc. 47. —49. Vráně, ěte, n. = mladá vrána. V. obecná (popelavá), corvus cornix, die Krähe, Nebel- krähe, černá (Černý jako v., jako havran. V. ), c. corone, die Rabenkrähe, Frč. 356., Schd. II. 270., 447., S. N., bílá. V. kváká, kváče, Dal. 25., kráká, krákorá. Pt. V-ny lapati, loviti, stříleti; v-ny krouží nad lesem, Šp. V., kavka černá, krkavec horní, krkavec skalní č. alpský. S. N. Když ras mrchu dře vrány obletujíce volají: Náš, náš, náš, náš! Ale straka nedaleko na stromě sedíc domnívá se míti větší právo, i ozývá se: Švagře, nechte toho! Švagře, nechte toho! Na mor. Zlínsku. Vz Straka. Brt. Vrána křičí: Cože mně někdo dá? cože mně někdo dá? V zimě: drek, drek; v létě: koláč, koláč! Na Vsacku. Vck. Chodí jako v. (otrhaný) U Lukavice. Dhn. Roztrhaný jako v. U Žamb. Kfk. Má černé nohy jako v. Šd. Jak skřivan též i v. mile zpívá, když nevšímáno jest. Shakesp. Tě. Tys jistě klobal s vranami na měkkotě (říkají tomu, kdo má uklobaný nos). U Tře- bonína. Rč. Proč vrána letí nad kostel (hádanka) ? Šd. Máme takého staříka, je v něm ran, není v celém světě tolik vran (úl). Šd. Ať na ňu vrany nekvačú, černé oči ať nepláčú; Zakryte tu krev červenú, ať ji vrany něglubajú; Jen ty vrano ni nebróké (nebroukej), jen ty mně do vočí kóké (koukej); Než v. k vraně doletěla, patero mladých vyseděla a to šesté vajíčko pokazila. Sš. P. 84., 158., 697., 761. (Tč. ). Toľko lačných detí ako vran. Mt. 8. I. 96. An již zčernal jako v. Hr. rk. 425. Vrána přinesla jim dítě (říkají dětem, když se někde dítě narodilo); V. nosí děti. Us. Zvu vás jako hosti, neb přinesla mé Saře jankelíčka vrána. Kká. Td. 212. Už v. přiletěla (už žena slehla). Us. Bdl. Vrána letí, dělá: kvá, kvá, kvá, nese už Hanýska k vám, k vám, k vám. Slez. Šd. Na vránu pokřikují: Vrana letí. nemá dětí a my máme, neprodáme. Na Mor. Vck. Když ty přijdeš mezi vruny (vrány), musíš kvákat jako uny (ony). Na Ostrav. Tč. Keď si přišiel medzi vrany, musíš kvákať jako ony. Dbš. Obyč. 96. Ten kdo přindě mezi vruny, musí kvokať jako uny. Slez. Tč. Medzi v-mi kvákej jako ony. Mt. S. l. 122. Vrany již na něho pijí litku = brzy nmře. U Olom. Sd. V. kváká, déšť krápá. Mor. Tč. Nepomůže vráně mýdlo. Chytrý co mladá v. Kom. Když sokol oprší, i v. ho ukluve. V. vráně neublíží. Šd. Jeden jestřáb mnoho vran vzpúzie. Dal. 76. V oči si mi ako liška a krem očí ako v. Mt. S. I. 98. Když se v. jestřábí, hleďte se ptáci; V. vedle vrány sedá, jeden druhému roveň hledá (graculus graculo assidet); V. podlé vrány sedá, rovný rovného si hledá (D. ) V. vráně oka nevykline (Dch., nevyklibne, nevyďube, nevyklube, vz Zlý. Cf. Zloděj zlo- ději, šibal šibalu neuškodí. Solf. ); Lepší v. v pytli jedna než na vrbě tři; Nemysli, že jsem já vraně z ocasu vypadl. Načež druhý: aniž já strace (o pyšném); Sedí (číhá ubohý) jako v. na úhoře (má se chudobně, špatně, vz Chudoba);. Č. Těžce v-nu věchtem za- biješ. Smil. Žena věrná, milá, jest divná co v. bílá. Lom. Kolik vran bílých, tolik ma- cech dobrých. Domnívá se, že lapil bílou v-nu. Ros. Zla obrana sobě vrána. Bž. V. ne- nechá svého kvákání. Ros. Dostaneš koláče, až ho v. nakváče. Hledíš, co v. v kosť (hledí co hvížď = upřeně, s vyvalenýma očima). Msk., Klš., Brt. Já o strace, on o v-ně (já o hruškách, on o slivách = nerozumíme si). Na koho vrány, na toho straky. Bern. Když na koho počnou straky řehotati, již i vrány kváčí (jak pomlouvá jeden, pomlouvá i jiný). Kmp. Kam v. letí, tam ji slyšet kvákati. Vz Zvyk. Šp. Nad kým v. kváče, tomu prý se přihodí neštěstí. Mor. O po- věrách vran se týkajících vz Mus. 1853. 487. — 2. V., y. m., os. jm. V. Šm., čes. spisov., †1856. Vz S. N., Sb. H. 1. 306. — V. Mik., v 15. stol. Vz Jir. H. 1. II. 332. — V. Adam. Vz Blk. Kfsk. 1095.