Déšť
Déšť, d/šť, dišf, ďí.šf, džíšč (gt, dĺžda), d ješ-f (gt. dježďa), dášf (gt. dážd'a). V Gemeri. Phľd. 1893. 556., 557. Jinde tam: dážď, dežď, Gb. H. ml. I. 58., dážď, déšť, dýšť, džiždžik, Pastr. L. 96., dižď, diždž, dožď, doždž, dosť. Phľd. 1895. 629., 630. O tvarech cf. Gb. H. ml. L 169. Dážď sa. leje ako z potné (putny); Z čeho se předpovídá ď. V Cť. Phľd. 1893. 320., 1894. 171. Když ráno žáby zvučně krehtají, rychlý déšť, přívaly znamenají. Exc, 1612. Jak se hvězdy mnoho čisťo, byvo brzy déšť, slez.; Ranní dážď — ako ženský plač (krátký), slov.; I)y kury po dešču choďu, bude dluho pršet., slez. Nov. Př. 445. Za d. prosba s obřady. Vz Zbrt, Pov. 53. — Cf. Ott. VIL 396.